Nikola Vasilijevič Gogol: Revizor

Doba děje: 1. polovina 19. století

Místo děje: ruské městečko

Postavy:

Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij: hejtman města, který využívá svého postavení, peněz, přijímá úplatkátkářství a snaží se vše zamést pod koberec, aby pravda nevyšla najevo
Ivan Alexandrovič Chlestakov: mladík milující hazard a ženy, využívá své situace
Osip: sluha Chlestakova, moudrý, nevrhne ten správný čas, kdyby měli odjet

Obsah díla:

Obyvatelé ruského venkova se dovídají, že do jejich okolí má přijet revizor z Petěrburku inkognito a že má v plánu extra revizi jejich kraje. Lidé zastupující nejvyšší posty (hejtman, soudce, inspektor, správce, lékař) se domlouvají, jak si každý musí zamést před svým prahem, aby revizor nezjistil, jak to tam opravdu chodí, že berou úplatky, že lékař ani nemluví rusky, řeší i malichernosti jako je tváření se učitelů atd. Aby měli vše pod kontrolou, hejtman se domluví s poštmistrem, aby kontroloval všechny dopisy, zda si někdo nestěžuje, i když poštmistr otvíral dopisy už dávno předtím. Statkáři Bobčinskij a Dobčinskij si v hostinci povšimnou mladíka z Petěrburku, který je ubytován v hospodě a v domnění, že je to revizor, to oznamují hejtmanovi.

Domnělý revizor Ivan Alexandrovič Chlestakov je třiadvacetiletý mladík, který cestuje z Petěrburku do vesnice za svým bohatým otcem. Potrpí si na luxus a má rád hazardní hry, díky tomu je už úplně bez peněz a v hostinci mu nic nechtějí prodat. A tak když přijde hejtman, obává se, že ho hostinský už udal, tak začne vysvětlovat, jak tam je všechno strašné a Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij, hejtman, se obává, že se mu dostává špatných služeb, a proto ho ubytuje u sebe doma a vše za něho zaplatí. Po čase, když se Chlestakovi všichni vtírají a podbízejí, mu dojde, že ho mají za nějakého úředníka. Využije toho jeho sluha Osip a i on sám, od všech si půjčí peníze, přijme úplatky, svádí matku a dceru hejtmana, kterou nakonec požádá o ruku, a o celé příhodě napíše svému kamarádu novináři Trapičkinovi.

Ve správný čas mu sluha domluví, aby odjeli, než se pravda provalí, a tak pod záminkou krátkodobé návštěvy strýčka odjíždí. Za nedlouho po jeho odjezdu přiběhne poštmistr s otevřeným Chlestakovým dopisem, kde se ukazuje, kdo vlastně je. Všem dojde, že už ho nechytí a snaží se najít viníka, kdo s tím přišel a kdo ho označil za revizora. Když se všichni shodnou na Bobčinskim a Dobčinskim, objeví se četník, který je žádá, aby se okamžitě dostavili do hostince ke speciálnímu úředníkovi z Pěterburku.

Úryvek z knihy:

CHLESTAKOV (zívne, protahuje se): Tak jsem si dal dvacet... (Otírá si pot.) Kde nabrali těch peřin? Hlavu mám jak střep... Jestli mi něco přimíchali do snídaně... Ale jinak to tu není k zahození. Slečna dcera nevypadá zle, ona by si i paní matinka dala říct... Teda já nevím, ale ten život je věc!
SOUDCE (vstoupí, zastaví se - pro sebe): Bože milý, teď stůj při mně! (Nahlas, v pozoru, s rukou na kordu.) Dovolte, abych se představil: zdejší okresní soudce Ljapkin-Ťapkin.
CHLESTAKOV: Račte se posadit. Tak soudce, říkáte...
SOUDCE: V šestnáctém roce jsem byl ustanoven na dobu tří let a zastávám tuto funkci - jaksi - dodnes.
CHLESTAKOV: Krásné povolání... Kolik to vynáší?
SOUDCE: Každých deset let jsem laskavostí vyšších složek navržen k vyznamenání za zásluhy třetího stupně. (Zaťatou pěst drží od těla. Stranou.) Jako bych držel žhavý uhlí!
CHLESTAKOV: Třetí stupeň - to je s ratolestí? Já že bez ní to není ono. - Co to tam držíte?
SOUDCE (v rozčilení bankovky upustí): Nic, prosím...
CHLESTAKOV: Nic - vždyť jsou to peníze
SOUDCE: Snad ani ne... (Stranou.) Už se vidím, jak mě vezou...
CHLESTAKOV (je zdvihl): No ovšem!
SOUDCE: Konec, hotovo, amen...
CHLESTAKOV: Heleďte, já bych si je půjčil, ano?
SOUDCE: Jestli - samozřejmě - rád. (Stranou.) Vzpamatuj se!
CHLESTAKOV: Znáte to: měl jsem cestou mimořádné výdaje - tuhle něco, tamhle něco... Hned vám to pošlu.

Znaky díla:

Tato satirická komedie je rozdělena na pět dějství.