Zdeněk Jirotka: Saturnin

Doba děje: neurčeno (nejspíš doba autora - 20.století)

Místo děje: Praha a dědečkův dům

Postavy:

Vypravěč - třicetiletý Pražák s normálním životem, dokud si nenajme sluhu Saturnina
Saturnin - výstřední sluha, který touží po dobrodružství, vytváří nesmyslné situace, kterými se baví
teta Kateřina - teta vypravěče, který touží po penězích a dědečkově dědictví, nestále požívá přísloví
Milouš - osmnáctiletý syn Kateřiny, jehož chování je velmi ovlivněno tetou Kateřinou
Dědeček - dědeček vypravěče, moudrý muž, milující rybaření
doktor Vlach - rodinný přítel

Obsah díla:

Kniha vypráví o třicetiletém mladíkovi, který má neobvyklého sluhu Saturnina. Saturnin podle doktora Vlacha, patří do třetí skupiny lidí – první typ jen sedí v kavárně, druhý typ přemýšlí a házení koblih na hosty a třetí typ to uskuteční. Tento sluha vytváří nesmyslné situace a má potřebu neustále zažívat nějaká dobrodružství a bavit se, proto o svém pánovi vypráví neuvěřitelné historky, jak zkrotil zvířata a spoustu dalších neuvěřitelných příhod. Svého pána přestěhuje na obytnou loď. Díky Saturninovi se tak mladík v očích svých příbuzných a známých stává výstředním mužem.

Vypravěč navštěvuje tenisový kurt, kde se seznámil s velmi hezkou slečnou Barborou Terebovou díky dvanáctiletému Pepíkovi, který tam nosí míčky. Dokonce si Barborou zahraje, ale Barbora zkritizuje jeho forehand, což raní jeho i Saturnina, který mu proto na lodi vystaví stěnu na cvičení.

Jednoho dne se k nim nastěhuje ovdovělá teta Kateřina, která prahne po penězích, neustále používá pořekadla a dělá ze sebe chudinku, samozřejmě s sebou nezapomene vzít i svého osmnáctiletého syna Milouše, jenž navštěvuje zvláštní školu. Celkové vztahy v rodině jsou mírně vyhrocené, jelikož každý si chce získat přízeň dědečka, aby po jeho smrti získal jeho majetek. Vypravěč se těchto sporů moc neúčastní. Zdá se, že teta i s Miloušem se chystají na lodi drze zůstat, do toho zasáhne Saturnin, když jim nabídne škrabošky na spaní, aby je moc neděsila hlodavci, kteří by po nich v noci mohli lézt. To je vyděsí a v lodi nezůstanou.

Vypravěč i se Saturninem jedou na dovolenou k dědečkovi, kde se nachází i jejich známý doktor Vlach. Po příjezdu se dovídá, že za týden by měla přijet i slečna Barbora. Dovolenou mírně naruší návštěva tety Kateřiny a Milouše. Na konci týdne, kdy se vypravěč těší na Barboru, mu dědeček předvede zápas Džiu-Džitsu, který ho naučil Saturnin. Bohužel při něm dědeček pohmoždí vypravěčův kotník, a proto místo čekání na Barboru musí jet do nemocnice i se Saturninem. K jeho radosti pro ně přijede slečna Barbora a odveze je do dědečkovi chaty. Během velkých bouří je ale most stržen a dědečkovi hosté jsou tak uvězněni v chatě a kuchařka se služebnou od nich odříznuty ve městě. Navíc přestane jít proud. Během dní bez proudu Barbora obstarává jídlo, což velmi namíchlo Kateřinu, každý večer někdo vypráví příběh, teta Kateřina s Miloušem všem lezou na nervy a vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou.

Vypravěč si v noci uvědomí, že vlastně viděl, jak Saturnin vypnul proud, proto ho nenapadlo nic lepšího, než ho jít v noci zapnout, ale jakmile ho zapne, ozve se zvonek, hned ho tedy zase vypne. Ale všichni obyvatelé jsou probuzeni a s obavami, co se děje, si Milouš bere puška na údajného zloděje, spadne a dvakrát vystřelí neznámo kam. Nato Saturnin vyskočí na vypravěče jako na údajného lupiče a válejíc se na zemi si to uvědomí. Zapnou proud a Barbora jim vysvětlí, že dala zápalku do zvonku, aby věděli až půjde proud. Saturnin situaci tak vysvětlí, že nikoho nenapadne, že za stopnutí elektřiny může on.

Během odříznutí od civilizace jim ale pomalu začne docházet jídlo a když není most postaven během dalších dní, rozhodnou se, že se vydají na denní pochod do nedalekého Vlachova srubu, kde by mělo být jídlo a odkud se vydají do města. Před túrou ale zmizí část jídla, jelikož je Kateřina s Miloušem sní. Po noci strávené ve Vlachově srubu se vydávají do města, ale při dědečkově proslovu Saturnin zařve, dědeček spadne a nemůže moc chodit, proto jdou pomalu a musí v noci přespat na louce. Během přenocování Barbora políbí vypravěče, což velmi raní Milouše. Dalšího dne dorazí k řece a zjistí, že během jejich výpravy byl postaven most. O pochroumaného dědečka se stará teta Kateřina, která k němu nikoho nepouští a domlouvá mu, co se týče jeho dědictví. Kateřinino domlouvání odposlechne Saturnin a tak se s dědečkem domluví a dědeček předstírá, že se zbláznil a že odkazuje peníze všem dobrotivým spolkům. Všem to dojde, až na Kateřinu a vypravěče, který má oči jen pro Barboru. S Barborou jede do Prahy A Saturnin zůstává s dědečkem. Po příjezdu si vypravěč domluví schůzku s Barborou a po nějaké době mu přijdou dva dopisy, kde ho dědeček prosí, aby mu přenechal služby Saturnina a Saturnin, jak s dědečkem překládají knížky, jak to bylo ve skutečnosti. Celý příběh končí jako každý správný svatbou – teta Kateřina se provdala za někoho velmi bohatého.

Úryvek z knihy:

Skončilo to tak, že mne Saturnin vyhledal jednoho odpoledne v kruhu mých známých a diskrétně mi oznámil, že jsme se přestěhovali. Dodal, že bydlíme na vodě blízko řetězového mostu.

Patrně by mu přišlo vhod, kdybych omdlel. Zachoval jsem však naprostý klid a pokračoval jsem v rozehrané partii karet. Teprve večer jsem vypil několik koňaků a šel jsem se podívat do starého bytu. Byl skutečně prázdný a paní Suchánková měla uplakané oči. Podle způsobu, jakým se mnou jednal majitel domu, jsem usoudil, že by nebylo dobré, kdybych se příliš zajímal o podrobnosti vystěhování.

Pak jsem šel k tomu řetězovému mostu. Bylo to sice nesmyslné, ale někam jsem jít musel. Saturnin stál na nábřeží, měl placatou námořnickou čepici a říkal mi kapitáne.

Od té doby jsme žili v obývací lodi a nemohu říci, že by to bylo tak zlé.

Znaky díla:

Román členěný do 26 kapitol, na začátku každé hesla obsahu kapitoly. Hlavním znakem je humor s hlubším podtextem. Psáno v ICH formě, jméno vypravěče není nikdy vysloveno (ve filmové podobě vystupuje jako Jiří).