< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Viktor Dyk: Krysař (2)Viktor Dyk: KrysařČtenářský deník

Viktor Dyk: Krysař (3)

Místo děje: městečko Hammeln

Postavy:

Krysař: tajemný mu, který pomocí své píšťaly odvádí krysy z měst, procestoval spoustu zemí a navštívil spoustu měst, město Hammeln je však v něčem ojedinělé - zamiluje se zde
Agnes: dívka zamilovaná do Krysaře, přestože má snoubence
Kristián: snoubenec Agnes, který nemá o její lásce ke Krysaři žádně ponětí, těší se, až jako jediný dědic zdědí majetek po svém umírajícím strýci a vezme si Agnes
Sepp Jörgen: rybář, kterému vše dochází pomaleji, kvůli tomu se mu místní lidé posmívají, jeho to veli zraňuje. Jeho zpomalenost ho ovšem zachrání při Krysařově pískání.

Obsah díla:

Do města Hammeln je pozván Krysař, aby z města odstranil krysy s pomocí své kouzelné píšťaly. Poznává Agnes, s kterou se do sebe zamilují, přestože má Agnes snoubence Kristiána. Ten o Krysařovi neví a nemůže se dočkat, až bude dědit majetek po svém nemocném strýci a Agnes si vezme. Po té, co všechny krysy utopí pomocí své píšťaly, za kterou jdou při pískání všechny krysy, jde do hospody U Žíznivého člověka, kde požádá konšele, aby mu zaplatili zmiňovanou odměnu 100 rýnských. Konšelům se ale najednou zdá, že 100 rýnských je přeci jen moc, a proto se vymluví, že nebylo na konci jejich dohody řečeno „k tomu mi dopomáhej Bůh,“ proto je jejich dohoda neplatná, jako kompenzaci mu jsou nabídnuty služby konšelů (krejčí a tovaryš).

Krysař se pokouší z města odejít, při tom potká Kristiána, jak jde k Agnes. nad propastí na kopci Koppeln si uvědomí, že ho láska Agnes k městu připoutala. Když se vrací do města, něco ho táhne do hospůdky, kde potká Fausta, nabízí mu, ať prodá své srdce a ukazuje mu svou moc, kterou ovšem vidí jen sám Faust, krysař odmítne a Faust zmizí. Když se Krysař vrací k Agnes, zpozoruje, že je jak tělo bez duše, nechápal, co je toho příčinou. Agnes se mu svěří, že čeká Kristiánovo dítě, s žalem ho prosím, ať na ni zapomene a odejde z města. Krysař odejde, ale ujistí ji, že se ještě vrátí. Agnes s vidinou Sedmihradského království, rájem který se nachází za kopcem Koppeln v propasti kudy protéká řeka, spáchá sebevraždu – utopí se. Krysař se vrací a zjišťuje, co Agnes provedla, vzpomene si, jak se ho ptala, co by se stalo, kdyby na píšťalu zapískal vší silou, a tak pro Agnes a pro dluh konšelů zapíská vší silou na píšťalu a odvede celé město do propasti z Koppeln.

Sepp Jörgen, rybář, kterému vše dochází o den později je ušetřen. Další den, když už jsou všichni mrtvi jde za včerejším zvukem směrem ke Koppeln, zastaví ho ale křik novorozeněte, v kolébce najde malé hladové děťátko, vezme ho a s ním kráčí až k propasti, na jehož kraji dítě začne znovu křičet. Jorgen se tedy rozhodne, že mu najde mámu, která by mu mohla dát najíst.

Úryvek z knihy:

„A čím to, že jdou krysy tak slepě za vámi, krysaři?“
Krysař ukázal na píšťalu, která oživla tímto pohybem.
„Je to zvláštní nástroj,“ řekl.
Pohlédla zvědavě na mluvčího i na píšťalu. Dotkla se jí lehce.
„Píšťala,“ řekla pak pohrdavě. „Pěkná píšťala. Ale nic více než píšťala.“
„Krysy mají dobrý sluch a má píšťala dobrý zvuk.“
Oči krysařovy zaplály podivným ohněm. Děvče ve dveřích maně ucouvlo. Větvička jasmínu v její ruce se chvěla.
„Mám zvláštní nadání vyháněti krysy,“ pokračoval krysař.
„Pískám občas na ni velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. A já prošel mnoha zeměmi; slunnými i ponurými, pláněmi a horami. Má píšťala zní tak tiše. Krysy slyší a jdou. Není takového krysaře mimo mne. Povím vám něco, cizinko, která se umíte tak zvonivě smáti. Nikdy jsem nepískal plným dechem; byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou.“
Krysař domluvil. Oči uhasly a svěsil bezděčně ruce s píšťalou.
„Nemám odvahy,“ dodal po chvilce. „Stalo by se něco krutého.“
Děvce stálo zamlklé a nespouštělo očí s píšťaly a krysaře. Když krysař mlčel, řekla zcela tiše:
„Líbíte se mi, krysaři. Nežli přišel soumrak, viděla jsem ve vašich černých vlasech stříbrné nitky. Nežli jste promluvil, pozorovala jsem na vašem čele vrásky. Ale přesto se mi líbíte. Milovalo vás jistě mnoho žen.“
„Snad,“ odvětil krysař. „Nepamatuji se.“ Slova krysařova měla podivný a jímavý přízvuk. Děvče zvážnělo. Naklonilo se ke krysaři tak,že cítil téměř horký jeho dech.
„Líbíte se mi, krysaři,“ děla. „Ale na vašem místě zapískala bych na píšťalu — plně — vší silou —“
„Víte, co by to znamenalo?“ otázal se krysař temným hlasem.
„Já to nevím. Vím pouze, že mne časem pojímá úzkost. Hledím na svou píšťalu jako na něco, co mnohé zahubilo a co ještě mnohé zahubí. A pak se usměji. Není to nic než právě pěkná píšťala, sama jste to řekla. A já nejsem více než krysař, který má odvádět nezvané hosty. Krysař, který jako Ahasver jde z města do města, z jihu na sever, ze západu na východ. A jako Ahasver nemám stání. Pobyl jsem zde příliš dlouho, cizinko.“
„Ne,“ pravila. A pak šeptala tiše: „Říkejte mi Agnes.“

Znaky díla:

Autor čerpá z germánské mytologie, kde původní Krysař nemá ani tvář pouze kápi. Jsou zde prvky novoromantismu (tajemno; nadpřirozené věci - píšťala; příroda - při odchodu z města, má krysař pocit, jako by byl součástí všeho živého a rozuměl stromům; netypický hrdina), dále prvky symbolismu, V díle se objevuje inverze. Autor používá holé věty v kontrastu s ornansy (netypické přívlastky), což budí dojem tajemna.

Můj názor:

Prvky symbolismu: píšťala jako symbol moci - v malé míře s mocí vykonáme, co potřebuje, ale příliš moci je naškodu všem, i samotnému vlastníkovi.

Přidal: Nejka 12.10.2013
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 904
Zhlédnuto: 10096 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Viktor Dyk: Krysař (2)Viktor Dyk: KrysařČtenářský deník