Romain Rolland: Petr a Lucie

Doba děje: 30.1. - Velký pátek 29.3. 1918

Místo děje: Paříž

Postavy:

Petr: 18tiletý mladík, s křehkou psychikou a hlavou plnou otázek
Lucie: malířka, s pozitivním myšlením

Obsah díla:

Osmnáctiletý Petr Aubier žije v Paříži se svým otcem soudcem, matkou a o šest let starším bratrem Filipem, který je pro Petra velkým vzorem. Kolem zuří 1. světová válka, ale Petra daleko více trápí otázky osmnáctiletého chlapce, které nedokáže vyslovit před svými věřícími rodiči, aby se nerouhal. Filip ho chápe, ale je tak zhnusený válkou, že na každou otázku odpovídá s ironií a vzájemně se tak odcizují. Petr se tak cítí, že je na všechno úplně sám.

Všechno se změní s prvním zavoláním lásky. V metru potká dívku, do které se mlčky zamiluje. Vidí ji pak všude, ale zároveň nikde, ve všech ženských úsměvech, až ji jednoho dne potká se skicákem, hned zas ale zmizí. Za nedlouho poté ji potká v parku, odváží se a dá se s ní do řeči. Baví se jako staří známí, a tak se začnou stýkat. Stýkají se nenápadně, aby o nich nikdo nevěděl. Petr se dovídá, že Lucie je malířka, i když velmi špatná, maluje, aby si vydělala nějaké peníze, jelikož je z chudé rodiny. Petr ji požádá, aby ho také namalovala, je tak pozván k ní domů, kde se dovídá o jejím rodinném životě, jak její otec zemřel, matka si našla přítele a nevšímá si jí a jak jsou rozhádaní s prarodiči, kteří nesouhlasili, aby si její matka vzala jejího tatínka.

Díky své lásce se Petr stal nezávislým na svém bratrovi, který si toho všímá a žárlí, když ale zjistí, co je příčinou této nezávislosti, zželí se mu jich a bojí se, aby se jim něco během války nestalo. Petr a Lucie jsou velmi rozdílní, ona jen srší pozitivy, ale jedno mají společné – oba nemyslí na budoucnost, na to jak Petr bude muset za půl roku nastoupit na vojnu. Malují si společnou budoucnost, která, jak ví, nikdy nepřijde. Přestože jsou „pohané“, rozhodnou se i Velkém pátku navštívit kostel, který se během jejich rozjímání stane terčem bombardování a milenci jsou tak v mileneckém objetí pohřbeni kostelním sloupem.

Úryvek z knihy:

Již čtrnáct dní nevěděli, co se ve světě děje. Nezajímali se o to, že se v Paříži pilně zatýká a bez dlouhých okolků odsuzuje, že Německo uzavírá smlouvy a porušuje úmluvy, jež podepsalo, že vlády si pomáhají lžemi, že tisk běsní a armády vraždí. Nečtli noviny. O tom, že je kdesi kolem dokola válka, věděli stejně, jako věděli, že je na světě tyfus nebo chřipka; ale to se jich netýkalo, nechtěli na to myslit.

Této noci se jim válka připomněla sama. Už leželi (vydávali v těch dnech ze svého srdce tolik, že večer bývali vždy vyčerpáni). Najednou zaslechli každý ve své čtvrti poplach a odmítli vstát a uchýlit se do sklepů. Zabořili hlavu do peřin, pod přikrývku jako děti, když se blíží bouře, ale vůbec ne ze strachu (byli přesvědčeni, že se jim nic zlého nestane), nýbrž jenom proto, aby mohli v klidu snít. Lucie poslouchala, jak vzduch v nočních temnotách duní, a přitom myslila: Jak by bylo krásné, slyšet tu bouři nad hlavou v jeho náručí!

Znaky díla:

Kniha se hodně soustředí na pocity hlavních hrdinů, na vnímání války zamilovaných lidí. Jsou zde metafory, zosobnění (př. radost, válka - Válka. Před čtyřmi lety se tam uhnízdila.), paralela a přirovnání s Hamletem (hledání Horatia).