Robert Merle: Malevil

Doba děje: 2. polovina 20. století

Místo děje: Francie - hrad Malevil, obec La Rouque

Postavy:

Emanuel Menou Mono Tomáš Colin Peyssou Meyssonnier Fulbert Miette Jacquet Falvinka

Obsah díla:

Emanulel žije na starém hradě Malevil, chová koně, krávy a další zvířata, žije tu s Menou, která mu hospodaří a jejím synem jménem Mono. On a jeho přátelé Colin, Peyssou a Meyssonnier chtějí v příštích obecních volbách porazit nynějšího starostu. Jednoho dne je Emanuel, s Menou a Monem ve sklepě, stáčí víno. Přijdou za ním jeho přátelé mu říci, že jejich plán se začíná hatit, přichází se rozloučit Tomáš. Než však odejde, zvedne se ve sklepě teplota o desítky stupňů. Později zjišťují, že někde vybuchla bomba / bomby - jaderné, ale čisté = beze spadu. Většina živočichů, lidí i rostlin zahynula. Malevil ochránila masa skály, přesto přežili jen dva koně - jeden se měl brzy ohřebit, jedna kráva krátce před otelením a jedna svině, která také měla co nejdříve vrhnout mladé.

Lidé se na Malevilu snaží žít jak se dá. Vyrobí si pluh a snaží se zorat a osít kousek pole. Při orbě je však Peyssou kýmsi omráčen a kůň zmizel. Emanuel a Tomáš se vydají po stopách. V tom na ně někdo začne střílet z luku. Opětují palbu z pušek a lukostřelec se vzdá. Pod pohrůžkou se přizná, že na ně tam číhá jeho otec. Emanuel se ho snaží obejít - na samou myšlenku přišel i otec a je Emanuelem zastřelen. Najdou potom ještě dvě ženy. Zajatec se jmenuje Jacquet, jeho matka Falvinka a jeho sestra Miette, která je němá. Rádi se odstěhují na Malevil (otec byl tyran) i se svým majetkem, obsahující mimo jiné koně a krávu.

Muži se dohodnou, že Miette si vybere jednoho z nich za muže, ta si však každý den vezme k sobě někoho jiného, aby se prostřídali. Menou má spory s Falvinkou. Jednoho dne k nim přijede muž, představí se jako kněz Fulbert. Řekne jim, že ve městě La Rouque přežilo asi 20 lidí a chtějí, aby ji dal krávu, jinak tam umřou sirotci hlady. Na poradě se dohodnou, že krávu nedají, ale vymění za pušky a koně. V noci se zjistí, že Fulbert žádal po Miette pohlavní styk.

Dovezou do města krávu a ještě nějaké potraviny. Tam se dozví, že Fulbert nechal zamknout všechno jídlo i zbraně na zámku, kde se zabydlil, ustanovil farní radu a vládne odtud městu. Odvezou odtud potají 2 Miettiny sestry: Catie a Evelyna. Catie se ožení s Tomášem. Evelyně je čtrnáct a má astmatické záchvaty. Na jejich políčko přijde tlupa zbídačených lidí a začnou jíst úrodu. Mono jim v tom chce zabránit, zabijou jo vidlemi, poté jsou postříleni.

Na Malevilu se dozví, že v La Rouque Fulbert terorizuje obyvatele, hodlají město obsadit. Noc před tím Emanuel zastřelí neznámého špeha a druhého zajme. Řekne jim, že v noci město obsadil Vilmain a jeho banda. Teď se chystají na Malevil, mají vojenské pušky a bazuku. Vězeň byl naverbován násilím a je propuštěn, aby zběhl i se svým přítelem, což později udělá. Na Malevilu chystají bezpečnostní opatření. Hlídka zabije nejnebezpečnějšího z Vilmainovi bandy - Fiflenu, která šla hrad obhlídnout.

Při boji o hrad je Vilmain zastřelen a ostatní se dají na ústup. Emanuel a jeho přátelé je zkratkou objedou, zastřelí všechny kromě dvou - také násilím naverbovaní. Dojedou do městečka. Namluví Fulbertovi, že Vilmain zvítězil a posílá Emanuela jako zajatce. Je souzen. Proti Fulbertovi se zvedá opozice, když se dozví, že Vilmain padl je Fulbert ubit davem. Ve městě zvolí městskou radu. Meyssonnier se stává starostou.

Pokračuje spolupráce mezi městem a hradem. Za nějaký čas Emanuel umírá na zánět slepého střeva, Evelyna se probodne. Vůdcem se stává Colin - vládne despoticky. Chystají jeho sesazení, Colin je však zabit v boji s nájezdní bandou. Novým vůdcem je zvolen Tomáš.

Úryvek z knihy:

„Smysl toho všeho, co na Malevilu děláme,“ říkám, „je podle mne v tom, že se pokoušíme přežít. Potravu si dobýváme z půdy a chovem dobytka. Kdežto lidé, jako Vilmain a Fiflena chápou život v naprosto záporném smyslu. Nesnaží se něco vytvářet. Zabíjejí, plení, zakládají požáry. Dobýt Malevil znamená pro Vilmaina získat základnu k loupeživým výpadům. Pokud se lidský rod udrží, tak jen zásluhou skupin podobných naší, lidí, kteří usilují vytvořit opět jakýsi zárodek společnosti. Individua jako Vilmain a Fiflena jsou příživníci, dravá zvěř. Musí být vyhubeni.“ Odmlčím se a pokračuji. ...