< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Alexander Sergejevič Puškin: Piková dámaThomas Mayne Reid: Bezhlavý jezdecČtenářský deník

Alexandr Sergejevič Puškin: Eugen Oněgin

Místo děje: Rusko - venkov, Moskva

Postavy:

Eugen Oněgin - Hlavní hrdina, znuděný životem, postava zbytečného člověka; odmítne Tatianu, zabije svého přítele Lenského, po čase se do Tatiany zamiluje.
Vladimír Lenskij - Básník žijící na venkově, miluje Olgu, poté, co s ní flirtuje Oněgin ho vyzve na souboj, ve kterém padne.
Olga - Měla být ženou Lenského, ten je zabit v souboji, bere si jiného, vojáka.
Tatiana - Sestra Olgy, zamiluje se do Oněgina, napíše mu milostný dopis, ten ji odmítne, po čase se vdá a žije se svým mužem v Moskvě.

Obsah díla:

Eugen Oněgin je typický petrohradský mladík z vyšší vrstvy. Vede rozmařilý a zahálčivý život. Již je znuděn svým životem, všechno má, vše si může dovolit, ale i to vše omrzí.

Jednoho dne dojde zpráva, že jeho strýc umírá, Eugen se sice za ním rozjede, přijíždí však pozdě. Dědí vše. Setkává se tu s Vladimírem Lenskim, básníkem, se kterým si dobře rozumí.

Lenskij se zakouká do Olgy a již se těší na svatbu. Eugen je pozván do domu Olgy, kde potká její sestru Tatianu. Ta se do Eugena okamžitě zamiluje. Eugen si jí nevšímá, a tak mu Tatiana napíše dopis, kde se mu otevřeně vyznává ze svých citů k němu. On ji však odmítne.

Za nějaký čas je Eugen pozván na oslavu narozenin Tatiany. Tady si chce Oněgin zaflirtovat s Olgou. Lenskij to zpozoruje, opustí hostinu a vzkáže Oněginovi výzvu k souboji. Ten ji přijme, což si hned nato vyčítá. V souboji, který nastává, je Lenskij zabit ranou z pistole do srdce, z čehož nemá Oněgin pražádnou radost.

Olga je zdrcena, ovšem ne zas za tak dlouhý čas se vdává. Tatiana se cítí osamělá, Olga se odstěhovala, Oněgin odjel záhy po souboji. Tatiana se uzavírá sama do sebe. Aby ji trochu rozptýlili, vezmou ji do Moskvy. Tam se vdá za nějakého generála.

Uplyne čas. Oněgin se dostává do Moskvy a spatří Tatianu, zamiluje se do ní. Ta si ho ovšem nevšímá a dělá, jako by mu byl lhostejný. Oněgin jí píše dopis - bez odpovědi. Píše další dopisy - marně. Jednoho dne se ji rozhodne navštívit a nalezne ji v slzách. Vrhne se jí k nohám, ona mu připomene časy dřívější, jeho vlastní reakci na její city, avšak vyzná se mu, že stále ho má ráda. Odejde a vchází její manžel.

Úryvek z knihy:

"V mé duši povadlo snů kvítí.
Je po jaru a naději.
Rád jako sestru chci vás míti,
a snad, ještě něžněji.
Jste mladá. Mládí zapomíná.
Po prchlé touze přijde jiná,
sen nový s novou nadějí.
Tak s každým jarem vracejí
se na loňský strom jeho listy.
Toť věčná pravda, věčná lež.
Zas překvapí vás láska, než...
na uzdě držte cit svůj čistý,
ne každý pochopí jak já
a nezkušenost bývá zlá."

...

XXVI
O hráz už Lenskij opíral se
a k souboji se hotovil.
Zareckij, v tváři výraz znalce, mezitím zkoumal žernovy.
Omlouvá Evžen opoždění.
„Co sekundant, ten s vámi není?“
To Zareckij se podivil.
Dbal vždycky na klasický styl
a nesnesl by ani zanic,
že by se člověk zabít měl
jinak než podle pravidel,
v duchu všech historických tradic
a umělecky vyspěle
(za což ho chvalme, přátelé).

XXVII
„Můj sekundant?“ děl Evžen lehce.
„Zde monsieur Guillot. Mám ho rád.
Jistě mi nikdo tvrdit nechce,
že je to špatný kandidát.
Já vím, není to člověk známý,
poctivý ale připadá mi.“
Zareckij jenom skousl ret,
Evžen však dále svou si ved:
„Tak začnem?“ „Začnem,“ řekl Lenkij.
Zatímco obcházeli mlýn,
poctivec s milým Zareckým
se domluvili džentlmensky.
A kousek stranou od těch dvou
sokové ani nevzhlédnou.


XXX
„Teď kupředu!“ A aniž míří,
dva protivníci klidně jdou
pevnými kroky, první čtyři
už právě mají za sebou,
ke smrti první čtyři schůdky.
Pohybem vláčným, nijak prudkým,
pistoli první Evžen zved.
Pak ušli ještě kroků pět.
Teď už i Lenskij, pomstou hnaný,
přes mušku okem hledá cíl.
V tom Oněgin však vystřelil…
V tu chvíli osud zvonil hrany.
Lenskému svaly povolí
a ruka pustí pistoli.

Znaky díla:

Lyricko-epická báseň Eugen Oněgin je rozdělena do osmi hlav, které vycházeli postupně po více než 7 let. Zrání a utváření osobnosti autora je na básni dobře patrné.

V díle nacházíme kromě rysů romatismu, v jehož době byl román psán, také prvky realismu jako líčení rozdílů mezi sociálními vrstvami. Autor tu však také líčí ruskou krajinu, přírodu.

V tomto díle vypravěč udržuje kontakt se čtenářem, oslovuje ho, dává mu otázky.

Autor nechává otevřený konec, aby si každý čtenář sám domyslel konec příběhu. Co asi proběhne mezi Oněginem a mužem Tatiany?

Můj názor:

Můj dojem z knyhy je vlažný. Číst básničky mě nikdy moc nebavilo. Několikrát jsem se přistihl, že při čtení nedávám pozor a nevím, o čem byly poslední 2 sloky. Je to velmi náročné čtení - bohatý knižní jazyk, ne vždy napoprvé pochopitelné myšlenky.


Přidal: Tonda 17.03.2013
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 779
Zhlédnuto: 6588 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Alexander Sergejevič Puškin: Piková dámaThomas Mayne Reid: Bezhlavý jezdecČtenářský deník