Henryk Sienkiewicz: Quo Vadis (3)

Doba děje: Období panování císaře Nerona

Místo děje: Starověký Řím

Postavy:

Vinicius - mladý muž z patricijské rodiny. Nejprve se po vzoru většiny bohatých Římanů oddává prostopášnostem. Poté, co se stal křesťanem, se naučil pokoře a sebeobětování pro druhé.
Lygie - dívka z rodu Lygů a dcera jejich vládce žijícího v Římě u rodiny Aulů, křesťanka
Petronius - Viniciův strýc, estét a milovník umění libující si v pozemských radovánkách, má velký vliv na císaře
Císař Nero - v knize ztělesnění samého zla, podlosti a prostopášnosti.

Obsah díla:

Lygie je dcerou Lygijského náčelníka, která byla dána jako zástava, ale zapomnělo se na ní. Je vychovávána v rodině křesťanů, u pana Aula. Tam ji potká římský patricij, synovec básníka Petronia.

Vinicius se zamiluje do Lygie a rozhodne se ji unést. Petronius přemluví císaře Nera, aby Lygii Aulům vzal. Od císaře si ji chce Vinicius odvést do svého domu, cestou byl ale přepaden křesťany vedenými Lygiiným sluhou Ursem, ti ji osvobodili.

Vinicius stále hledá Lygii, proto najme pomocníka Chilóna, který vypátrá Lygiin úkryt a Vinicius vypracuje nový únos. Při něm však Ursus Vinicia zraní a jednoho jeho společníka zabije. Křesťané nechali Vinicia ve svém domě a starali se o něj, dokud se neuzdravil. Vinicius se pak snaží na Lygii zapomenout, ale marně. Proto přichází ke křesťanům, kde se setkává s apoštoly Petrem a Pavlem a dává se od nich pokřtít. Lygie se potom může stát jeho ženou.

Mezitím dal ale Nero zapálit Řím a ze žhářství jsou obviněni křesťané. Nero byl velmi krutý, ale v podstatě slaboduchý. Chtěl vidět hořet veliké město, aby mohl nad jeho troskami zpívat své písně, které se nikomu nelíbili, ale které mu všichni chválili, aby si získali jeho přízeň.

Ještě před tím, než jsou oficiálně obviněni křesťané, obyvatelé spáleného Říma se bouří proti císaři. Petronius však lid uklidní a tím si získá přízeň císaře. Lid však potřebuje potrestat viníka. Proto zrádný Chilón, kterého dal Vinicius zmrskat, nabízí císaři, aby svalil vinu na křesťany, a on že ukáže jejich úkryty.

Protože i Vinicius a Lygie jsou křesťany, snaží se Petronius odradit císaře od tohoto záměru, avšak neuspěje a císaře si proti sobě popudí.

Císař pořádá velkolepé hry v cirku, na nichž vystupují křesťané. Mezi uvězněnými je i Lygie. Vinicius vypracoval plán na její vysvobození, ale ten byl na poslední chvíli zmařen. Konalo se už mnoho her, ale Ligie byla stále naživu. Nebyla ani vybrána k upálení v Neronových zahradách. V těchto zahradách je Chilón osloven jedním z upalovaných křesťanů, je otřesen a veřejně přizná císařovu vinu a smrtelně ho urazí. Poté se nechá pokřtít od svatého Petra. Další den je Chilón popraven. Císař připravil pro Lygii zcela neobyčejnou smrt. Měla být spolu s Ursem rozdupána divokým býkem. Ursus však s býkem bojuje a holýma rukama ho zabije. Lid žádá od císaře život Lygiin i Ursa, čemuž je Nero donucen vyhovět, protože i jeho pretoriáni si přejí, aby žili. Nero dává Ursovi a Lygii svobodu a Lygie se stane Viniciovou ženou.

Oba odjedou z Říma. Petronius je střídavě na výsluní císařovi přízně a v jejím stínu. Nakonec si sám vezme dobrovolně život spolu se svou milenkou, protože ví, že mu císař hodlá poslat rozsudek smrti a chce císaře připravit o radost. Také rozbije svou drahou vázu, o které ví, že se císařovi velice líbí a rozdává svůj majetek, aby císařovi připadlo co nejméně.

Při pronásledování křesťanů jsou popraveni i apoštol Pavel a apoštol Petr, který se mohl zachránit, ale když odcházel z Říma, uviděl Ježíše, který mu řekl: „Quo vadis, domine?“ Na ta slova se Petr obrátil a vrátil se do Říma, kde byl ukřižován.

Nero je sesazen a sám se zabije.

Úryvek z knihy:

Viniciovi se na prvý pohled nezdálo, že to hoří jen město, ale celý svět a že se z toho oceánu ohně a dýmu nemůže zachránit žádná bytost.

Od požáru vál stále silnější vítr a přinášel zápach spáleniny a čoud, který zahaloval zrakům i docela blízké předměty. Byl už jasný den a slunce ozářilo vrcholky nad Albským jezerem. Avšak jasně zlaté ranní paprsky se zdály skrz čoud rezavé a nedomrlé. Vinicius, sjížděje k Albanu, dostával se do stále hustšího a neproniknutelnějšího kouře. Městečko samo bylo v něm docela ponořeno. Zneklidnění lidé se vyhrnuli do ulic a byla hrůza pomyslit, co se asi děje v Římě, když už tady se těžce dýchalo.

Vinicia se opět zmocnilo zoufalství a hrůzou mu začaly vstávat vlasy na hlavě. Pokoušel se však utěšovat, jak mohl. „Není možné,“ uvažoval, „aby celé město vzplanulo najednou. Vítr vane od severu a žene dým jen sem na tu stranu. Na druhé straně takový dým nebudě. Zátibří, odděleno od ostatního města řekou, se snad zachránilo docela, ale i kdyby ne, Ursus bude mít dost času, aby se i s Lygií dostal Janiculskou branou ven a unikl tak nebezpečí. A není také možné, aby zachynulo všechno obyvatelstvo a aby město, které vlédne světu, bylo i se svými obyvateli smazáno z povrchu zemského. Vždyť dokonce i v dobývaných městech, kde zuří oheň i masakr, zůstává vždycky jistý počet lidí naživu. Proč by musela zahynout právě Lygie? Vždyť nad ní bdí Bůh, který sám zvítězil nad smrtí!“ Uvažuje takto, začal se znovu modlit a podle obyčeje, jemuž byl zvyklý, sliboval Kristovi veliké oběti a dary. Když projel Albanem, jehož obyvatelstvo sedělo téměř všechno na střechách a na stromech a dívalo se na Řím, uklidnil se trochu a získal opět rozvahu. Napadlo mu také, že o Lygii pečuje nejen Ursus, nýbrž také Linus a apoštol Petr. Už pouhé pomyšlení na to mu vlilo do srdce novou naději.

Znaky díla:

Děj tohoto historického románu se odehrává za panování císaře Nerona ve starověkém Římě. Milostný příběh příslušníka římské patricijské rodiny, Vinicia, a křesťanky Lygie posloužil autorovi k rozvinutí barvitého panoramatu tehdejší doby.