Román v mnohém navazuje na knihu Na západní frontě klid. Začíná posledními týdny vojáků na frontě, kdy již všichni čekali na mír. Když se vrací z prohrané války do vlasti, potkávají skupinku amerických vojáků, kteří byli ve válce jen pár týdnů. Radostně od Němců kupovali krvavé obvazy a všechno, co by jim mohlo připomínat válku. Při cestě vlakem se skupina vojáků, které nerozdělila smrt, pomalu zmenšovala. Do města dojede už jen pár z nich. Na nádraží se okamžitě vrhne na Ludvíka Beyera dav lidí. Nemůže se moc bránit, je raněný, ale svému poručíkovi běží na pomoc Vilík a Arnošt. Vojáci z vojny si už nerozumí s tímto klidným městem. Nemohou si odvyknout strachu ze zákopů. Ale tam bývali kamarádi, nyní se jejich vztahy hroutí kvůli namyšlenosti druhých. Ani Arnošt si nemůže zvyknout. Společně s druhými dodělá školu a je přijat za vesnického učitele. Nemůže ale žít stále na jednom místě. Pořád se k němu vrací atmosféra války. Několik přátel má v ústavu pro choromyslné, Adolf je ve vězení za vraždu milence své dívky. Ani poručík Ludvík se nedokáže vrátit zpátky a končí sebevraždou.