Jan Ámos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (2)

Místo děje: Svět

Postavy:

Poutník – muž hledající svou cestu a smysl života, čím blíže poznává svět, tím je jím více znechucen;
Všudybud – dal poutníkovi uzdu, aby jo vedla;
Mámil – dal poutníkovi brýle poznání.

Obsah díla:

Poutník neví, co má v životě dělat. Rozhodne se projít celý svět a sbírat zkušenosti. Cestou se k němu přidají dva tovaryši – Všezvěd Všudybud a Mámení Mámil. Oba mu dají dar – Všudybud uzdu, která ho povede, a Mámil brýle, které klamou zrak.

Svět je zobrazen jako středověké město. Vchází se do něj branou života a vychází se branou smrti. Všudybud poutníkovi ukázal i hrad Štěstí a šest ulic, které se liší ve stavech. Každý člověk si u Osudu vylosuje svůj úkol ve světě. Poutník dostal cedulku s nápisem Speculare – dívej se, zpytuj.

Poutník dochází k poznání světa a je jím znechucen. Vidí, jak je svět zkažený a každý se v něm žene jen za svým štěstím. Chce přeskočit hradbu světa, ale bojí se smrti.

Je opuštěn Všezvěděm a slyší boží hlas, aby se vrátil do nitra své duše. Poutník nachází klid v ráji svého srdce.

Úryvek z knihy:

I vyšel jsem od sebe sám a ohlédati se počal, mysle odkud a jak začiti. V tom i hned nevím kde se tu vezme člověk jakýsi křepkého chodu, obratného vzhledu a řeči hbité, tak že mi se nohy, oči, jazyk, vše na obrtlíku míti zdál. Ten přivina se ke mně, odkud a kam bych měřil, dotazoval se. Já, že jsem z domu svého vyšel, a v světě se provandrovati a něco zkusiti úmysl mám. 2. Schváliv mi to, „Kde pak vůdce jakého máš?“, řekl. Já odpověděl: Žádného nemám, Bohu a svým očím důvěřuj, že mne nezavedou. Nezpravíš nic, řekl on; slýchal-lis kdy co o kretenském labyrintu? Slýchal cosi, dím. On zase: Zázrak světa byl, stavení z tak mnoha pokojů, příhrad, průchodišť vzdělané, že kdo se bez průvodčího do něho pustil, vždycky sem a tam chodě a motaje se, nikdy ven netrefil. Ale to žert byl proti tomu, jak sám světa toho labyrint, zvláště nyní, spořádán jest. Radímť, věř mně zkušenému, samotě se tam pouštěti. 3. A kde pak takového vůdce vzíti mám? řekl jsem. Odpověděl: Já jsem na to, abych takové, kteří něco shlédnuti a zkusiti žádají, prováděl, a jim kde co jest ukazoval: protož jsem tobě také vstříc vyšel. Já podivě se: I kdo jsi ty, řekl jsem, můj milý? Odpověděl: Jmeno mé jest Všezvěd, příjmím Všudybud, kterýž všecken svět procházím, co všech koutů nahlédám, na každého člověka řeči a činy se vyptávám, co zjevného jest, vše spatřiji, co tajného vše slídím a stíhám, summou beze mne nic se díti nemá, ke všemu dohlédati má jest povinnost: a ty půjdeš-li se mnou, uvedu tě do mnohých tajných míst, kamžby ty sic nikdá netrefil.
Já slyše řeči takové, počnu sám v sobě vesel býti, že jsem takového průvodce našel, a prosím ho, aby tedy sobě práce nevázil mne skrze svět provésti. Odpověděl: Jak jiným v tom rád posloužím, tak i tobě. A ujav mne za ruku, „Poďmež“, řekl. I šli jsme, a já řekl: Nu rád se podívám, jaký jest toho světa běh, a také-li v něm co jest, čehož by se člověk bezpečně držeti mohl. To slyše tovaryš můj, zastavil se, a řekl: Příteli, jdeš-li ty tím úmyslem, ne aby věci naše spatře obliboval, než aby o nich dle rozumu svého soud vynášel, neví jak by s tím královna naše, Její Milost spokojena byla.

Znaky díla:

Kritika, satira lidské společnosti; autor začal psát toto dílo ještě v Čechách

O autorovi:
Jan Ámos Komenský se narodil v Nivnici na Moravě, studoval na bratrských školách, později na univerzitách v Německu.
Byl knězem, učitelem; poslední biskup Jednoty bratrské
Zemřela mu žena i děti - na mor.
Roku 1628 byl donucen kvůli svému náboženství k emigraci do polského Lešna, po požáru Lešna se stěhuje
Píše česky a latinsky.

Některá další díla:
Listové do nebe
Truchlivý
Didaktika
Velká didaktika
Informatorium školy mateřské
Orbis pictus
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské