Honoré de Balzac: Evženie Grandetová

Doba děje: 1. polovina 19. století

Místo děje: Francie

Postavy:

Evženie Grandetová – obětavá dobrosrdečná dívka; Felix Grandet – její lakomý otec

Obsah díla:

Pan Grandet žil se svou ženou a dcerou Evženií na venkově. Měli skromné živobytí a lakomý pan Grandet přesně dohlížel na výdaje. Měl jedinou služebnou, starou Nanon, která byla silná a hodně skromná. Každý rok chtěl Grandet vidět peníze, které měly být věnem jeho dcery.

Jednoho dne k nim z Paříže přijel na prázdniny bratranec Evženie – Karel Grandet. Dovezl dopis pro bratra svého otce. V dopise se pan Grandet dověděl, že jeho bratr Vilém mu dává svého syna, protože sám pomýšlí na sebevraždu. Druhý den noviny přinesly zprávu o jeho smrti i o jeho velkých dluzích. Karel byl po smrti otce zdrcen. Evženie se do něj zamilovala a chtěla mu pomoci. Proto mu darovala své věno, aby mohl zaplatit část svých dluhů. Karel jí za to dal skříňku s diamanty a portrétem matky. Pak odjel do Indie, aby si něco vydělal. Evženii sliboval věrnost.

Na Nový rok chtěl Grandet vidět věno, Evženie se přiznala, že jej nemá. Otec se na ni rozzlobil a nechal ji o chlebu a vodě zavřít. Paní Grandetová se z toho roznemohla a brzy zemřela. Ještě před její smrtí se Grandet s dcerou smířil, protože našel Karlovu skříňku. Učil dceru, jak má se vším šetřit, protože chtěl, aby byla stejně lakomá jako on.

Po jeho smrti se Evženie stala dědičkou mnoha milionů, ale nebyla šťastná. Po devíti letech od Karlova odjezdu o něm sestřenice dostala první zprávu – Karel byl už měsíc v Paříži a připravoval sňatek. Krátce poté od něj dostala Evženie dopis, psal, že se bude ženit ne z lásky, ale pro peníze, nemá totiž dost peněz na zaplacení otcových dluhů. Evženii že pořád miluje, ale nemůže si ji vzít.

Když se potom Evženie vzpamatovala, rozhodla se, že se vdá za předsedu de Bonfonse, který se jí už dlouho dvořil. Ani ona si jej nebrala z lásky, ale proto, že věděla, že stojí o její věno. Před sňatkem ho ještě poslala do Paříže, aby zaplatil Karlovy dluhy. Osobně mu měl předat skříňku a dopis od Evženie, ve kterém mu sděluje o svém sňatku. Ctižádostivý Karel zalitoval okamžiku, kdy se dověděl o jejím velkém jmění, že odhodil její lásku. Za několik málo let po svatbě předseda de Bonfons zemřel a Evženie žije zase prostý život.

Úryvek z knihy:

Druhý den po její smrti pocítila Evženie, že musí ještě víc přilnout k tomuto domu, kde se narodila, kde tolik vytrpěla, kde její matka právě zemřela. Nemohla pohlédnout na okno a na vyvýšenou židli v síni, hned se rozplakala. Zdálo se jí, že předtím neznala duši svého starého otce, když viděla, jak ji teď obklopuje nejněžnější péčí: Přicházel jí nabídnout rámě, když šla k obědu, celé hodiny na ni pohlížel okem téměř laskavým, zkrátka choval ji, jako by byla ze zlata. Starý bednář se podobal tak málo sám sobě, tolik se třásl před svou dcerou, že Nanon a Cruchotovci, svědkové jeho skleslosti přičítali to jeho vysokému stáří a báli se, aby jeho schopnosti nějak neochably. Ale v den, kdy se rodina oblékla do smutku, po večeři, k níž byl pozván notář Cruchot, jenž jediný znal tajemství svého klienta, Grandetovo chování se vysvětlilo. Když bylo odneseno se stolu a dveře pečlivě zavřeny, řekl Grandet Evženii: Dítě drahé, tys tedy dědičkou po své matce a my spolu musíme uspořádat některé věci. Není-liž pravda, Cruchote?

Znaky díla:

Sociálně kritický román, zobrazení špatných lidských vlastností - touha po penězích, vypravěč v ER-formě, jazyk spisovný. Používání archaismů.