Homér: Illias
Doba děje: Období trojské války
Místo děje: Řecko, Trója
Obsah díla:
Rozsáhlá skladba obsahující přes 15 tisíc veršů, zachycující 51 dní 10. roku Trojské války.
Základem děje spor hlavního velitele vojsk Agamemnona s nejudatnějším hrdinou Achilleem, jemuž Agamemnon odňal jeho zajatkyni Bríseovnu, kterou Achilleus dostal od vojska jako čestný dar z kořisti. Achilleus se strašlivě rozhněval, odmítl dále bojovat, takže hrozilo, že válka skončí trojským vítězstvím. Přítel Patroklos poprosil Achillea, aby mu půjčil svou výzbroj.
Trójané se domnívali, že se Achilleus vrátil do války. Patroklos však nedodržel slib, který dal Achilleovi. A to takový, že se nevydá hlouběji do bitevní vřavy. Zahynul tak rukou největšího trojského hrdiny Hektora.
Achilleus chtěla smrt přítele pomstít a v nové zbroji, kterou mu ukoval sám bůh Héfaistós, vyzval Hektora na souboj. Zabil ho a jeho mrtvolu dal po devět dní vláček v prachu za svým válečným vozem.
Báseň končí vydáním Hektorovy mrtvoly jeho otci, starému trojskému králi Priamovi.
Celé vyprávění má mnoho odboček od hlavního děje, najdeme zde barvitá a důkladná líčení bojovných scén, celou řadu rozmluv a výjevů z řeckých táborů, z obležení Tróje i ze sídla olympských bohů.
Úryvek z knihy:
Proto hned oslovil Glauka, jenž synem byl Hippolochovým:
„Glauku, proč právě nám dvěma je vzdávána největší pocta čestným místem a masem i poháry plnými vína v Lykii naší a všichni tam na nás jak na bohy hledí? Také veliký úděl my vlastníme u břehů Xanthu, krásnou štěpnici plodnou a ornou pšeničnou půdu. Proto nyní nám sluší být ve předních lykijských řadách, na místě k obraně stát a do horké bitvy se vrhnout, aby pak pronesl leckdo z řad Lyčanů v brnění pevném: ‚Věru že velmi jsou slavní ti nynější králové oba vládnoucí nad lyckou zemí, co jedí brav tučný a pijí výborné lahodné víno, však přitom ti mají i skvělou sílu, vždyť bojují v čele všech ostatních lykijských mužů.‘ Kdybychom uniknout mohli, můj milený, téhleté válce, přec však nám určeno bylo stát navždy se nesmrtelnými, nestárnout, pak ani já bych neválčil v předních řadách, ani bych nenutil tebe jít do boje, ozdoby mužů; stále však hrozí i takto nám nesčetné sudičky smrti, kterým se nemůže člověk buď vyhnout nebo jim ujít, a proto pojďme! Buď sobě neb jinému dobudem slávy!“
Pravil, i neodepřel mu Glakos a poslechl ihned. Oba šli přímo a vedli i Lyčanů veliký zástup. Menestheus Peteóúv je spatřil a ustrnul hrůzou, neboť šli na jeho věž, šli přímo a nesli jen zhoubu. Po četách Achájů zíral, zda spatřil by někoho z vůdců, který by od jeho druhů mohl odvrátit pohromu jistou. Rozpoznal Aianty zblízka, dva reky vždy dychtivé boje, jak tam stáli, a Teukra, jenž ze stanu vycházel právě, avšak nebylo možné se někoho dovolat křikem; takový lomoz tam byl a hřmot až k nebesům stoupal mocnými údery v štíty i do přilbic s chocholy z žíní jakož i do bran - ty všechny teď zavřeny byly a Trójští u nich tam stáli a chtěli vší silo tam průlomem vniknout.
Znaky díla:
Starořecký hrdinský epos.
Homér, jako autor, není potvrzen.
Nejdříve uchováváno v ústní podobě, sepsáno v 6. století před naším letopočtem
Přidal: tess.for 26.02.2008
Zobrazit podrobnosti
Zhlédnuto: 8231 krát
Statistika