Příběh vypráví o člověku, který byl odsouzen k smrti. Byl uvězněn v tmavém žaláři, z kterého nebylo úniku. Při tápání ve tmě jen o vlásek unikl pádu do propasti veprostřed cely. Poté byl však přivázán k lavici nad kterou se houpalo kyvadlo s břitem, tak znovu málem zemřel. Kyvadlo pomalu klesalo a až na poslední chvíli dostal vězeň spásný nápad. Levou rukou dosáhl na misku s jídlem a potřel s ní popruhy, kterými byl přivázán. Krysy se na jídlo vrhly a přehryzaly popruhy. Odsouzenec tedy na poslední chvíli unikl smrti. Nebylo to však na dlouho, protože stěny ve vězení se začaly svírat směrem k propasti. Nakonec byl zachráněn francouzským vojákem.
Mé napřažené ruce narazily konečně na pevnou překážku. Byla to zeď, patrně kamenná, velice hladká, slizká a studená. Postupoval jsem podle ní, našlapuje obezřetně, nedůvěřivě, jak mne k tomu nabádaly dávné pověsti. Takto jsem však nemohl zjistit rozměry svého žaláře.