Jean de La Fontaine: Bajky

Obsah díla:

Lišák a hrozny

Na podzim sladce zrály hrozny. Přes vinice si vykračoval lišák a dostal chuť na hrozny. Snažil se na ně dosáhnout, ale byly moc vysoko. Proto si řekl, že jsou zelené a kyselé.

Sojka s pavím peřím

Páv se jednoho dne svlékal a viděla ho sojka. Přiletěla a oblékla si jeho šat. Vešla mezi pávy, šťastná, že je jako oni. Ti ji však poznali. Smáli se jí a pak ji hrubě vyhodili, jako sojku. Odešla proto ke svým sojkám. Ale tam ji vyhodili také, že je jako páv.

Zajíc a želva

Byl jeden zajíc, který běhal nejrychleji ze všech. Když se potkal s želvou, souhlasil s jejím návrhem, že se s ní utká v běhu. Oba na startu vyběhli a zajíc želvě ihned utekl, ale asi v půlce cesty, zastavil, že si zdřímne, protože jej stejně želva nepředběhne. To ale neměl dělat. Zatímco si spal v trávě, želva se přiblížila k cíli. Nakonec závod vyhrála a zajíc prohrál.

O koze jalůvce a ovci, co se daly do spolku se lvem

Koza, jalůvka a ovce se spolčily se lvem, aby se s ním mohly dělit o ztrátu i o zisk. Jednou se chytil do pasti jelen a naši čtyři společníci se k němu sběhli, aby si jej mezi sebou rozdělili. Lev jelena rozsápal na čtyři kusy - pro každého jeden kus. O prvním kusu lev řekl: "Ten patří mně jen z důvodu, že jsem lev!" O druhém se vyjádřil takto: "Ten je také můj, protože jsem nejsilnější!" A pak řekl: "Jako nejstatečnější mám nárok i na díl třetí, a kdyby čtvrtý díl někdo z vás chtěl, mé děti, zemře dřív, než jej okusí!"

Havran a lišák

Havran získal sýr a kolem šel lišák, který jej chtěl také. Proto začal havrana vychvalovat pro jeho hlas a vybídl ho, aby mu zazpíval. Když to hloupý pták udělal, vypadl mu sýr a skončil lišákovi v žaludku.

Kůň a vlk

Vlk si našel na stráni osamoceného koně a chtěl ho sežrat. Protože byl chytrý, začal se úlisně vyptávat, co je koni, protože je úplně sám na pastvě. Koník mu odvětil, že má nemocnou nohu a poprosil jej, aby se na ní podíval. Hloupý vlk tak udělal, a hned dostal kopyty do zubů.

Úryvek z knihy:

Kdysi stěžoval si vlk, že byl okraden, a obžaloval co zloděje svého souseda lišáka, jenž dosti špatný život vedl. Za soudce zvolili si opici, a každý sám se hájil. Co opice se pamatovala, nebylo tak zapletené pře; potila se na své soudné stolici, nestačila poslouchati žaloby vlka a důkazy jeho, obhajování-se a vyvracování lišky. Konečně moudrý soudce takto nalezl: "Znám vás oba dlouho, přátelé; jste oba stejní darebové a zasluhujete trestu; ty, vlku, proto, že žaluješ, ač ti nic odcizeno nebylo; ty, liško, pak proto, že nečiníš rozdílu mezi svým a cizím." Dobře tak soudil op, domnívaje se, že nepochybí, odsoudí-li oba.