< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlakyVictor Hugo: Devadesát třiČtenářský deník

Victor Hugo: Bídníci

Doba děje: 1815 - 1830

Místo děje: Paříž

Postavy:

Jean Valjean – z bídy nucen krást, stará se o Cosetu, díky biskupovi se stává čestným člověkem; policejní inspektor Javert – bezcitný, spáchá sebevraždu po výčitkách svědomí; Cosetta – dcera Fantiny, miluje Maria; Marius.

Obsah díla:

Pan Myriel byl biskupem v městečku Digne, své jmění rozdal chudým. Jednou do Digne přišel Jean Valjean, propuštěný z galejí, kde byl 19 let za krádež chleba (2 roky) a 4 pokusy o útěk. Kněz se ho ujal, v noci mu ale Jean Valjean ukradl stříbrné příbory a utekl. Ráno ho přivedli četníci, biskup však řekl, že mu to daroval. Jean Valjean šel dál., dostal se až do přímořského Montenile, kde si poctivou prací vydělal moc peněz. Založil továrnu a stal se starostou.

Vdova Fantina byla přijata do továry, když se dověděli, že má dítě, propustili ji. Strážník Javert ji přistihl, jak se pere s mladíkem, nechal ji zavřít. Starosta zasáhl, Javert na něj podal stížnost s podezřením, že je káranec Jean Valjean. Odpovědí bylo, že Jean Valjean je ve vězení a říká si Champmathien. Madeleine jel k soudu a tam se přiznal, že on je pravý Jean Valjean. Javert byl pověřen, aby ho zatkl. Nešel k němu, ale k Fantině, která při setkání zemřela. Jean Valjean byl uvězněn, utekl, ale byl znovu chycen. Stal se trestancem 9430, když měl být odveden, stala se jednomu námořníkovi nehoda, Jean Valjean ho s nasazením života zachránil, ale sám spadl do vody a nebyl nalezen. Pak odjel pro dceru Fantiny Cosettu. Při útěku je pronásledoval Javert, ale Jean Valjean s dívkou přelezli zeď a dostali se do kláštera. Když Cosetta vyrostla, přestěhovali se do města. Často chodili do Lucemburské zahrady, kde potkali Maria. Ten se do dívky zamiloval. Matku ani otce neměl a žil u dědečka, jednou ho navštívil dobrodinec chudých, slyšel všechny plány a upozornil Javerta. Ten všechny zajal, Jeanovi Valjeanovi se podařilo uniknout. Marius nalezl dům Jeana Valjeana a scházel se s Cosetou. Když vypuklo povstání, Marius se vydal na barikádu, byli tam jeho přátele a Jean Valjean tam náhle také přišel. Dostal za úkol zastřelit špeha Javerta. Odvedl ho, ale nezastřelil. Potom barikáda začala podléhat. Marius byl postřelen, ale Jean Valjean ho stokou odnesl do bezpečí, venku ale číhal Javert a hned se ho zmocnil. Splnil Jeanovo přání odvést Maria k jeho dědovi a potom si ještě přál, aby to mohl říci Cosetě. Javert odeslal vůz a čekal na Jeana před domem. Potom ale zmizel. Byl zasažen ušlechtilostí toho galejníka, který mu daroval život a sám se mu vydal. Javert neunesl pomyšlení, že je káranec lepší než policejní inspektor a skočil do řeky.

Když se Marius uzdravil, oženil se s Cosettou. Jean Valjean se mu přiznal, že je galejník, a Marius mu dovolil navštěvovat Cosettu jen večer. Potom tam Jean Valjean přestal chodit úplně. Jednoho dne přišel Thénardiér požádat Maria o peníze, řekl mu, že potkal Jeana ve stoce a že nesl mrtvolu. Marius poznal, že mrtvola byl on. I to řekl, že Jean Valjean byl dřív starosta Madeleine, jehož peníze byly na věno Cosetty. Marius mu dal peníze. Byl to on, kdo zachránil u Waterloo jeho raněného otce. Potom se hned rozjel s Cosettou za Jeanem. Přijeli ale pozdě. Jean Valjean umíral, protože myslel, že ztratil milovanou Cosetu.

Úryvek z knihy:

Všechno bylo tak prudké a podivné, že náhle zakusil ono nepopsatelné rozrušení, které člověk nezakouší v životě víc než dvakrát třikrát, pocítil onu křeč svědomí, které pohne vším, co je v duši pochybného, co je složeno z posměchu, z radosti a zoufalství a co bychom mohli nazvat výbuchem vnitřního smíchu.

Netrpělivě rozsvítil svíčku.

„Tak co,“ řekl si, „čeho se bojím? Proč o tom přemýšlím? Jsem zachráněn. Všechno je skončeno. Měl jsem pootevřeny jenom jedny dveře, kterými mohla minulost vtrhnout do mého života; ty dveře by teď byly zazděny! Navždy! Javert, který mě tak dlouho znepokojuje, který mě tím svým obávaným pudem zpočátku div neodhalil a který mě pak doopravdy - k čertu! - vystopoval, ten strašní lovecký pos, který mi byl stále v patách, by byl sveden na nepravou cestu, byl by zaměstnán jinde, ztratil by naprosto stopu! Od nynějška může být klidný, nechá mě na pokoji, už chytil svého Jeany Valjeana! Kdož ví, snad se dokonce i vystěhuje z města! A to všechno se zběhlo bez mého zásahu! Nijak jsem se o to nepřičinil. Božínku! Proč jsem tedy z toho tak nešťastný? Ten, kdo by mě teď viděl, by si namouduši pomyslil, že mě postihlo neštěstí! Ostatně, je-li to pro někoho smutné, není to nikterak mou vinnou. To všechno způsobil a prozřetelnost. Zřejmě si to přeje! Mám právo zvrátit, co uspořádala? Co si přeji? Do čeho se chci míchat? Nic mi po tom není. A přece nejsem šťasten...“

Znaky díla:

Francouzský romantický román.

Román se skládá ze dvou knih.

V díle nalézáme prvky romantismu - jedinečný hrdina z okraje společnosti, obdiv k přírodě..., ale také prvky realismu - pravdivé zobrazení nejnižších vrstev v jejich bídě.

Vypravováno v Er-formě, jazyk je spisovný, až knižní, bez hovorových výrazů.


Přidal: jenikkozak 25.05.2010
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 814
Zhlédnuto: 14059 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlakyVictor Hugo: Devadesát třiČtenářský deník