Zdeněk Jirotka: Saturnin

Postavy:

Saturnin - sluha, výstřední muž toužící po zvláštních úkolech sluhy
Barbora - krásná slečna, umí sportovat i vařit, je vtipná, prostě báječná
Teta Kateřina - snaží se získat peníze bez práce, na každou větu má připravenou odpověď ve formě přísloví
Dědeček - zvláštní, dětinský starý pán, má smysl pro legraci

Obsah díla:

Saturnin je sluha s dobrým srdcem ale se ztřeštěnými nápady. Jednoho dne se ocitnul ve službách nového pána. Ten pochopil, že to s ním nebude jednoduché (hlavně poté co prodal jeho byt a koupil loď), ale ponechal si jej.

Jednoho dne na tenise se seznámil s krásnou slečnou Barbarou, se kterou si zahraje, ovšem několikrát prohraje. Saturnin proto opevnil loď zábranami, aby jeho pán mohl trénovat na tenis. Večer přišlo překvapení v podobě tety Kateřiny, která měla na každý okamžik v životě nějaké přísloví, a její povedený synáček Milouš, který měl jedenáct vousů ale neustále si je pročesával. „Budeme tu s tebou nějaký čas bydlet,“ zvolala teta. Naštěstí díky Saturninovi si to brzy rozmyslela.

V létě byly oba pozváni k dědečkovi, kam byl pozván i doktor Vlach, který rozděloval lidi do skupin podle toho jak se zachovají v restauraci s koblihami, a především byla zde i slečna Barbara. Neohlášená a nepozvaná přijela i teta Kateřina s Miloušem, což se vypravěčovi příliš nelíbilo, protože s měl zálusk na slečnu Barbaru. Na tu si „brousil“zuby i Milouš. Ten byl zastaven Saturninem, a tak měl jeho pán volnou cestu. Sbližoval se se slečnou a cítil i její náklonnost.

Jednoho se strhla obrovská bouře, která rozvodnila řeku. Řeka strhla starý dřevěný most, jedinou to spojovací cestu chaty a města a chata byla odříznuta od světa. Nějakou dobu žili v chatě, kuchařka i služebná zůstali na druhé straně řeky. Doufali, že pan stavitel Novotný, se kterým je dědeček domluven, postaví brzy nový most. Když se však nedočkají a zásoby se tenčí - například proto, že teta Kateřina vybrakovala spíž. Rozhodli se proto, že všichni vyrazí do srubu doktora Vlacha. Po cestě se slečna Barbara sbližovala se Saturninovým pánem a Milouš viděl, že nemá šanci. Při zpáteční cestě dědeček upadl a poranil si nohu.

Když obejdou kopec, uvidí, že most je postaven. Když se vrátili domů, rozhodla se teta Kateřina, že se o dědečka postará. Teta-zlatokopka dobře věděla co dělá, ale dědeček také a tak začal předstírat, že je duševně mimo. „Všichni“ tomu uvěřili. Na konci „dovolené“ zůstal Saturnin s dědečkem a otevřeli si firmu pro vysvětlení knižních nesmyslů, a jeho pán se vrátil do Prahy a se slečnou Barbarou se nadále stýkal.

Úryvek z knihy:

Slečna Barbora odešla do kuchyně, aby prohlédla zásoby a pokusila se opatřit nám něco k jídlu. Měli jsme už všichni hlad. Potom mne dědeček překvapil tím, že se mi omluvil za to poranění kotníku a ptal se, co říkali v nemocnici. Byl velmi rád, že to není nic vážného a pravil, že bych se měl hodně brzo uzdravit, protože se obává, že zásoba potravin, kterou máme, není veliká a je docela možné, že budeme nuceni po dobu své odloučenosti opatřovat si jídlo lovem. Potom bude zapotřebí každého zdravého muže.

Doktoru Vlachovi se ta vyhlídla zdála velmi zábavnou, ale já jsem vzpomínal, jak jsem o minulé dovolené netrefil srnce ze tří kroků, a moje duše se plnila chmurnými představami.

Slečna Barbora se vrátila z kuchyně a pronesla populární větu pražských tramvajáků o tom, že jsme bez proudu. Dědeček se zachmuřil, otočil vypínačem a tvrzení slečny Barbory se ukázalo správným. To byla téměř katastrofa.

Zmínil jsem se již, že všechno v dědečkově domě bylo zařízeno na elektřinu. Kterýkoli člověk, mimo dědečka, by byl pamatoval na to, že obyčejná kamna jsou někdy lepší než elektrická bez proudu, ale to se nesmělo před dědečkem ani říci. Tak jsme se ocitli v situaci, kdy jsme si nemohli uvařit ani šálek čaje. Podobali jsme se, až na tu střechu nad hlavou, velmi podivné hrstce trosečníků. Dědeček, občas popudlivý a dětinský, doktor Vlach se svými zlomyslnými poznámkami, slečna Barbora, klidná, usměvavá a krásná, až se mi tajil dech, afektovaná a přísloví chrlící teta Kateřina se svým osmnáctiletým světákem, já s pochroumaným kotníkem a konečně nebezpečný Saturnin

Mou myslí proběhly události právě uplynulého týdne a uvědomil jsem si, že Saturnin nezahálel. rozbil starý dědečkům automobil, poškodil při tom prodejnu tabáku, naučil dědečka jiu-jitsu, zavinil mé poranění, bez kterého by nebylo došlo k dobrodružné jízdě slečny Barbory přes zaplavený most. Měl jsem podezření, že má prsty i v té věci s kuchařkou a služebnou Marií. Myslím, že jediná věc, kterou nezavinil, byla povodeň, ale nejsem si tím docela jist.

Znaky díla:

Humoristický román, kniha je členěna do 26 kapitol, které nemají název, pouze číslo; syntax je mírně složitější, jazyk spisovný, ne však knižní. Psáno v ICH formě, sám vypravěč není nikde jmenován.