< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Drda: Němá barikáda (2)Alexandre Dumas: Hrabě Monte ChristoČtenářský deník

Jan Drda: Němá barikáda

Doba děje: Během 2. světové války

Místo děje: Česko

Obsah díla:

Včelař

Vypráví o panu včelaři Havlíkovi, který během války u sebe ukryl tři neznámé muže. Dva z nich v noci uteklli do lesů ale jeden zůstal přes noc. Druhý den se ukryl ve včelíně a pracoval s vysílačkou. Najednou se vesnicí rozkřiklo, že jdou Němci, a tak řekl pan Havlík muži, aby utekl, on že zatím uklidí vysílačku. Muž utíkal do lesa a za chvli se ozvaly tři výstřely. Včelař mezitím vše poctivě uschoval a šel se podívat ven v domnění, že žádné výstřely nebyly že to byla jen jeho představa. Šel směrem k lesu a uviděl zastřeleného muže, který před chvílí utekl z jeho stavení. Byl v šoku a najednou se k němu přiřítili Němci a začali do něj bušit pažbou a křičet na něj. Když viděli, že to kničemu nevede, začali rozbíjet jeho včelín. Včelař začal pobíhat kolem svého díla a se slzami v očích se snažil zachránit aspoň něco. Včely začaly vylétávat a usedat na svého pána. Němci začali ječet, ať toho nechá, nebo budou střílet. Nedbaje jejich upozorněním snažil se udržet na prstě královnu, aby se nepoškodila. Vystřelili. Ani nehlesl, jen prst s královnou opatrně postrčil vpřed.

Vyšší princip:

Vypráví o učiteli v septimě, pro jehož tři žáky jednoho dne přišli muži v uniformách. Večer v rozhlase hlásili, že právě tito žáci byli dnes zastřeleni (za schvalování atentátu na Heydricha). Druhý den se ve sborovně sešli profesoři a přemýšleli, kdo a jak má říct septimánůn co se vlastně stalo. Všichni se shodli, že by to měl udělat třídní profesor-Vyšší princip. Vešel do své třídy nevědě co má říci se rozhlédl po třídě a uvědomil si, že právě mezi nimi možná sedí ten, kdo udal Havelky, Moučky a Ryšánka. Po chvíli pronesl tu větu, po které se mu tak strašně ulevilo- „Já také schvalují atentát na Heydricha.“ Po téhle větě se na něj celá septima dívala se zdviženou hlavou.

Hlídač dynamitu

Jednou se kamarádi ze šichty domluvili, že budou potají krást dynamit a sním vraždit ty německé bestie. Tak tedy udělali. Začali vyhazovat německé vlaky do vzduchu. Vše bylo v pořádku až najednou přijelo gestapácké auto a hledali skladníka dynamit Františka Milce, protože u jednoho výbuchu našli štítek se značením podle kterého poznali, že třaskavina pochází z Anny Marie. Milec rychle utíkal domů, aby zachránil alspoň svoji ženu Bětu. Když přiběhl, zeptala se ho žena, jestli má nějaký dynamit doma. Potvrdil. A tak se jeho žena rozhodla jej vynést v košíku a vyhodit do rybníka. Náhle však do domu vtrhli němci. Začali křičet na něj i jeho ženu a začali do nich bušit, kopat. Manželka pohotově postavila košík i s dynamitem na kamna a když už oba byli zahnáni do kouta a znovu biti obušky. Běta zvolala svoji poslední větu - „Panbuh nám nemuže mít za zlé, když ty bestie pobijeme.“ Náhlé všechny pohltilo strašlivé světlo.

Úryvek z knihy:

V této vteřině pohlédli septimáni Havelka, Moučka a Ryšánek , přistupující ke dveřím, svému osudu naplno do tváře. Průhledem dveří bylo vidět, jak proti velkému světlému oknu chodby stojí tři muži v kožených šedozelených kabátech. Moučka se ohlédl do třídy, celou ji objal úpěnlivýma očima, jako by nepřipravn prosil o nápověď na strašnou otázku. Na čele mu vyrazily zřetelné krupičky potu. Franta Havelka, jenž sedával v první lavici, se ještě jedno rozběhl k svému místu, vyděšeným, zrovna nepříčetným pohybem zašoupl víčko kalamáře, a zas se vrátil k Ryšánkovi, který už sahal na kliku. Bez ohlédnutí, bez rozloučení.

Když za nimi zapadly dveře, všem zbývajícím septimánům přejel po zádech mrazivý dráp hrůzy. Neboť byl červen 1942.

Kolega Vyšší princip se vrátil do třídy za pět minut. Nohy se pod ním chvěly, že sotva došel ke katedře. Zhroutil se na židli, sevřel své obrovské vypouklé čelo kostnatými prsty, a dočista přejinačeným, dětsky naříkavým hlasem tiše bědoval:

„Neslýchané… Neslýchané!“

Pak se přece jenom vzmužil, a pohlédnuv do očí své třídy, zkamenělé zlou předtuchou, chraplavě koktal:

„Vaši… vaši.. spolužáci… byli zatčeni… Jaké.. absurdní… nedorozumění.. moji… moji žáci…“

O sedmé hodině večer pouliční rozhlas, jenž rozkřikoval jména těch, kdo byli toho dne zastřeleni pro schvalování atentátu, vyslovil hroznou jistotu: František Havelka, Karel Moučka, Vlastimil Ryšánek.

Znaky díla:

Soubor 11 povídek s válečnou tématikou.

Rámcová kompozice, vypravěč v ER-formě.

Téma 2. světové války a českého odboje


Přidal: helmistr 03.03.2010
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 699
Zhlédnuto: 10015 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Drda: Němá barikáda (2)Alexandre Dumas: Hrabě Monte ChristoČtenářský deník