Dorian Gray - hezký aristokrat, podléhá špatnému vlivu lorda Henryho
lord Henry „Harry“ Wotton - dekadentní aristokrat s pokřivenými názory, ve společnosti velmi oblíben, cynik
Basil Hallward - malíř věřící v dobro, okouzlen Dorianem, je jeho uměleckou inspirací
Sibyla Vaneová - nadaná herečka, naivní, romantické ideály
Děj začíná setkáním dvou přátel - Basila Hallwarda, malíře plného ideálů, a lorda Henry „Harry“ Wottona, cynického aristokrata. Basil se Henrymu svěří, že se seznámil s chlapcem jménem Dorian Gray, který pro něho začal představovat nevídanou uměleckou inspiraci. Henry označí jeho portrét za nejlepší Basilovo dílo, ale malíř jej odmítá vystavit, protože do něho vložil příliš mnoho ze sebe samého. Téhož dne se Harry setká s Dorianem a začne chlapce ovlivňovat svými kontroverzními názory. Sdělí mu, že světem hýbe krása a mládí a že by si měl užívat života, dokud je to možné. Dorian vysloví přání, aby se znaky stáří a úpadku projevovaly na obraze místo na jeho tváři.
Zanedlouho se Dorian zamiluje do herečky Sibyly Vaneové, je však spíše okouzlen jejími rolemi než ženou samotnou. Jednoho večera hraje Sibyla příšerně, protože je myšlenkami u Doriana, mladík ji však odmítne se slovy, že svým špatným hereckým výkonem zabila jeho lásku. Po příchodu domů zpozoruje změnu na jeho portrétu - výraz se změnil v krutý škleb. Dozví se, že Sibyla spáchala sebevraždu. Proměna obrazu Doriana vyděsí a raději ho zamkne do nepoužívaného pokoje.
O Dorianovi začnou kolovat podivné zvěsti a část společnosti se ho začne stranit. Basil je tím znepokojen a ptá se Doriana na vysvětlení. Mladík malíři ukáže svou duši - obraz s jeho odpornými proměnami. Během rozhovoru dostane Dorian vztek a Basila ubodá. Poté požádá svého přítele, aby se mrtvoly pomocí chemikálií zbavil. Dorian se snaží léčit duši skrze smysly, v opiovém doupěti však potká Sibyliina bratra, který chce sestru pomstít. Unikne mu, ale muž ho začne sledovat. Za několik dnů se vydá Dorian na lov, kde dojde k nehodě - jeden z lovců omylem zastřelí člověka schovaného v křoví. Dorian je nadšen, když zjistí, že se jedná o jeho pronásledovatele.
Dorian chce začít nový život, jeho duše je však již zkažena, navíc se nedokáže vymanit z vlivu lorda Henryho. Rozhodne se zničit obraz, který je nyní potřísněný krví. Probodnutím obrazu však zavraždil sebe. Obraz je nyní krásný jako na začátku a na zemi leží starý ošklivý muž.
„Bylo slyšet výkřik a zadunění. Ve výkřiku zazněl takový děs ze smrti, že sluhové se s leknutím probudili a vyklouzli ze svých pokojů.
Dva páni, kráčející dole po náměstí, se zastavili a zvedli oči k tomu velkému domu. Pak šli dál, dokud nepotkali policistu, a vrátili se s ním. Policista několikrát zazvonil, ale nikdo nepřišel otevřít. Až na světlo v jednom z nejhořejších oken bylo v celém domě tma. Po chvíli strážník odešel, postavil se do sousedního portálu a vyčkával.
„Čí je to dům, konstáble?“ ptal se starší z pánů.
„Pana Doriana Graye, pane“ odvětil policista.
Páni se na sebe podívali, ušklíbli se a vykročili. Jeden z nich byl strýc sira Henryho Ashtona.
Uvnitř v domě, v křídle pro personál, hovořili spolu tichým šepotem polooblečení sluhové. Stará paní Leafová plakala a lomila rukama. Francis byl smrtelně bledý.
Asi po čtvrthodině si přibrali kočího a jednoho lokaje a kradli se nahoru. Zaklepali, ale neozvala se žádná odpověď. Zavolali. Všude bylo ticho. Nakonec, po marných pokusech vypáčit dveře, vylezli na střechu a spustili se na balkón. Dveře lehce povolily; zástrčky na nich byly už staré.
Když vstoupili do místnosti, spatřili na stěně skvostný portrét svého pána, jak ho naposledy viděli, se vší tou podivuhodnou nádherou jeho mladosti a krásy. Na podlaze ležel mrtvý muž ve večerním úboru a s nožem v srdci. Byl povadlý, vrásčitý a měl odporný obličej. Teprve, když si prohlédli jeho prsteny, poznali, kdo to je.“
Dílo mě příliš nezaujalo. Autorův styl mi nevyhovoval, děj byl místy rozvleklý a banální.