Wolfgang Hohlbein: Cesta na sever

Postavy:

Kevin z Locksley - bratr Robina Hooda, patnáctiletý chlapec; Arnulf - Kevinův přítel, který mu několikrát zachránil život, Viking; Jaguáří lidé - čarodějové ze země Vinlandu

Obsah díla:

Arnulf, nejlepší Kevinův přítel, je v boji smrtelně zraněn. Jeho posledním přáním je zemřít v bájné Thule – místě bohů, kde se narodil. Kevin se tam s ním vydá. Cesta tam je ale daleká, vede mrazivými pustinami na severu. Na Islandu je pronásleduje jaguár, který se snaží Arnulfa zabít. Několikrát je napadne, a když jej Kevin chrání, zatouží šelma i po jeho smrti. V poslední chvíli je zachrání Sven a vezme je do své rodné vesnice. Statečná Olof pochopí, že tím pronásledovatelem jsou Jaguáří lidé, kteří pocházejí z dalekého světa na druhé straně moře a snaží se vyřídit si s Arnulfem a Vikingy dávný účet, a svolá sněm. Pronásledování jsou i tady: muži jedoucí na sněm z jiných vesnic jsou zabiti kostlivci, daugery - zemřelí, kteří nikdy nenašli klid - byli pohřbeni v nezasvěcené půdě, zavraždění a sebevrazi. Kevin to uvidí a chce ostatní varovat, ale Jaguáří muž si ho všimne a vystřelí po něm otrávený šíp, který ho naštěstí mine. Jaguáří muži napadnou i Olofovu vesnici. Když tam všichni ze schůze doběhnou, spatří jen několik mrtvých těl před hořící chatrčí. Arnulfovi zbývá jen málo času, proto se Olof urychleně s Kevinem a Arnulfem vypraví dál do Thule. Když tam po mnoha bojích lemované cestě dostanou, Arnulf se jako zázrakem uzdraví.

Úryvek z knihy:

Ale potom, právě když se chtěl vzdát a rozeběhnout se k ostatním, objevil tmavé body, která se k němu blížily ze západu. Za chvíli v nich rozeznal jezdce, čtyři, pět, šest jezdců a možná stejný počet neosedlaných koní. Muži, na které čekal Olof.

A náhle věděl, proč Jaguáří muž a jeho čtyřnohý průvodce přišli.

Ale bylo pozdě.

Kevin by v té chvíli bez zaváhání riskoval vlastní život, aby muže tam naproti varoval, ale byli příliš vzdálení a i kdyby nebyli: Bylo pozdě.

Jaguáří muž natáhl v panovačném gestu paži do výše – vykřikl jediné slovo – a ve stejné chvíli jako by vyrazilo zpod sněhu na obou stranách kolony jezdců půl tuctu gejzírů. Sníh vystříkl do dvojnásobné až trojnásobné výšky člověka a Kevin viděl, jak se koně polekaně plašili a pokoušeli se utéct. Dva, tři jezdce shodili a i ostatní měli náhle plné ruce práce, aby zvířata udrželi, aby je neshodila.

Z klokotajících mračen sněhu se vylouply postavy. Kevin nerozeznal, kdo jsou, ale něco na jejich pohybech bylo podivné: Dupali namáhavými, hranatými kroky sněhem a někteří se museli pořádně namáhat, aby se vůbec udrželi na nohou.