Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti - Faethón

Místo děje: Řecko

Postavy:

Faethón – lehkomyslný mladík toužící po slávě
Hélios – jeho otec, bůh slunce.

Obsah díla:

Mladý Faethón přiběhl matce a stěžoval si, že mu kamarádi nevěří, že jeho otcem je bůh. Matka ho utěšovala. Ale on na ni nedbal a rozhodl se, že se vydá za svým otcem Héliem. Matka mu v cestě nebránila.
Faethón se vydal na východ, až došel k vysoké skále, na jejímž vrcholu se třpytil chrám boha slunce. Faethón vstoupil do slunečního hradu. Uprostřed na trůně seděl jeho otec Hélios. Faethón přistoupil k otci: „Prosím tě, ukaž všem, že jsem opravdu tvůj syn.“
„Přej si cokoli, já to splním.“
„Přál bych si aspoň jednou řídit tvůj ohnivý vůz.“ Hélios se zhrozil, rozmlouval mu to, ale Faethón neustoupil. Proto mu aspoň kladl na srdce, aby nejezdil moc vysoko, aby nespálil nebe, ani moc nízko, aby nespálil zemi. Má se držet stop svého otce.
Faethón jej už ani neposlouchal. Uchopil otěže, koně poznaly, že je vede někdo jiný, a rozeběhly se z kolejí. Všude na povrchu země vyšlehly plameny, půda vysychala, tráva, obilí i stromy začaly hořet, hory se začaly rozžhavovat a moře se vařilo.
Zeus vyslyšel nářky země a bleskem smetl Faethonta na zem, kde ho pohřbily víly.
Sluneční bůh truchlí dodnes. Lidé jeho slzám říkají rosa.

Úryvek z knihy:

Faethón přemohl ostych a odvážně pokročil k otci: "Na zemi se mi posmívají. Prý jenom lžu a chlubím se. Mým otcem prý není bůh. Prosím tě, můžeš-li, ukaž všem, že jsem opravdu tvým synem." Hélios sňal z hlavy jiskřící paprsky, vyzval Faethonta, aby šel blíž, objal ho a políbil. "Jsi můj syn, Faethonte," řekl, "a chci ti to dokázat. Přej si, cokoli chceš, a já ti to splním." Faethón se pyšně usmál: "Vím, že projíždíš každý den oblohu od východu k západu na zlatém voze taženém zázračnými koňmi. Přál bych si aspoň jednou řídit ten vůz." Hélios se zalekl a litoval svého slibu. "Jen to ne," domlouval synovi, "přej si něco jiného. Jsi mladý a neudržíš otěže divokých koní. Cesta slunečního vozu je obtížná. Ráno stoupá vůz strmě na oblohu, a když se dostane na vrchol nebes, dostávám i já sám závrať z té polední výšky. Pak se před vozem prostírá srázná cesta dolů do mořských vln. Je třeba mít silnou ruku, aby se vůz s koňmi i jezdcem nezřítil střemhlav do hlubiny."