Franz Kafka: Proces

Doba děje: 20. století

Místo děje: nejmenované město (pražské znaky)

Postavy:

Josef K. - neprávem zatčen a souzen, nedozví se důvod - cítí se nevinen, ale vinu nemůže vyloučit - oběť mechanismu (úřední moci), izolovanost, bezbranost, chybí vnější charakteristika

Obsah díla:

Kapitola první - Zatčení, rozmluva s paní Grubachovou, pak slečna Bürstnerová

Josef K. je zatčen, patrně proto, že na něho někdo učinil křivé udání. Jednoho rána k němu do bytu přijdou dva lidé, prý hlídači, a bez dalšího vysvětlení mu sdělí, že byl zatčen. Muži ho dovedou do bytu sousedky Bürstnerové, kde dojde k rozhovoru s dozorcem. K. se však nedozví nic nového, je mu zopakováno, že je zatčen, nic víc, a je mu dovoleno odejít do práce. Večer K. hovoří s bytnou, paní Grubachovou, která sice ničemu nerozumí, ale zdá se, že je na jeho straně. Později mluví také se slečnou Bürstnerovou, které se zdají okolnosti zatčení podivné. K. mluví příliš hlasitě a jeho přítomnost v bytě zaregistruje soused, slečně to však nevadí.

Kapitola druhá - První vyšetřování

K-ovi je telefonicky sděleno, že se v neděli koná vyšetřování v jisté ulici na předměstí. K. si uvědomí, že nezná čas, kdy se má dostavit, a rozhodne se, že přijde na devátou hodinu. Když dorazí na stanovenou adresu, neví, ve kterém patře a pokoji se vyšetřování koná, ptá se tedy nájemníků, zda v domě bydlí truhlář Lanz. Po této otázce ho jedna žena pozve dál a K. se ocitne v síni plné lidí. Na pódiu sedí vyšetřovací soudce, který K-a nejprve pokárá za zpoždění, a poté se ho ptá, jestli je malíř pokojů. K. odpoví, že pracuje v bance, a pronese řeč, ve které poukazuje na podivné aspekty jeho řízení, které vlastně ani řízením nemůže být. Jeho vystoupení se ve výsledku nesetká s pozitivními ohlasy. Předtím, než se K. vzdálí, mu soudce oznámí, že se zbavil výhody výslechu. K-ův postoj k procesu je odmítavý, ale také trochu netečný - nepožaduje se tvrdě informací, pouze poukazuje na podivnost celé situace, jako by bylo nesmyslné a pod jeho úroveň se procesem kvůli jeho absurdní podstatě zabývat.

Kapitola třetí - V prázdné zasedací síni, student, kanceláře

Příští neděli se K. opět vydá do téhož domu, ačkoliv ho nikdo za celý týden nekontaktoval. Žena mu sdělí, že se dnes zasedání nekoná, nejprve je odměřená, ale poté je ochotna mu pomoci. Nechá ho prohlédnout si podivné knihy patřící soudci a vypráví o svém muži, který má v tomto soudním systému podřadné postavení. Objeví se student, který ženu někam odvede. K. chvíli setrvá na místě, kde se setká s ženiným manželem - soudním sluhou. Ten mu nabídne, že mu ukáže zdejší kanceláře. Zde pracují chudě oblečení lidé, působí však jako lidé z vyšších vrstev, kteří si všude jinde dokážou zachovat převahu, na tomto místě jsou však nejistí a podřízení. Sluha mu sdělí, že všichni tito lidé jsou obžalovaní. K. osloví jednoho z těchto mužů, čímž ho pouze vyděsí a k plnohodnotné konverzaci proto nemůže dojít. K. se vydá se soudním sluhou dále chodbou, náhle však touží odejít a naléhá na sluhu, aby šel s ním. Sluha to odmítá, čímž vzbudí pozornost zřejmě výše postavených úředníků, na chodbě se objeví dívka a elegantně oblečený muž. K-ovi se udělá nevolno, dívka mu vysvětluje, že zdejší vzduch působí návštěvníkům potíže. Po otálení pomohou K-ovi k východu. Cestou mu dívka vypráví, že muž je informátor a poskytuje čekajícím stranám informace. Zmíní se, že jejich soudnictví není mezi obyvateli známo, takže je potřeba mnoho informací. Jakmile se K. ocitne u východu, čerstvý vzduch ho osvěží, na pracovníky však zřejmě působí neblaze.

Kapitola čtvrtá - Přítelkyně slečny Bürstnerové

K. hovoří se slečnou Montagovou, přítelkyní slečny Bürstnerové, která mu sdělí, že její kamarádka nestojí o další rozhovory s ním.

Kapitola pátá - Mrskač

K. ke svému zděšení najde na svém pracovišti v komoře mrskače, který bije dva hlídače, kteří ho přišli zatknout. K. zavře dveře a přikáže sluhům, aby komoru v nejbližší době vyklidili.

Kapitola šestá - Strýček, Lenka

K-a přijede navštívit strýček Karel, který se doslechl o procesu. Dovede ho k advokátovi, který je nemocný a ošetřuje ho podivná dívka Lenka. Advokát už o K-ově případu slyšel, protože se pohybuje mezi soudci. Lenka vyláká K-a z pokoje a přesvědčuje ho, že by se měl přiznat, protože proti tomu soudu není obrany. K. s ní zůstane delší dobu, což mu strýček vyčítá.

Kapitola sedmá - Advokát, továrník, malíř

K. dochází k advokátovi, který ho sice přesvědčuje o své důležitosti, ale v jeho vyprávění jsou mnohé rozpory a v podstatě z něho vyplývá, že soud nelze významně ovlivnit. K. dojde k názoru, že musí zakročit sám a má v plánu napsat podání. Je však zřejmé, že je to práce nekonečná a v podstatě i zbytečná. K. začíná mít problémy v práci, nedokáže se na nic soustředit. Jistý továrník, který ví o jeho procesu, ho odkáže na malíře Titoreliho, který by mu prý mohl pomoci. K. ho navštíví, který mu popisuje soudní systém. Ukáže se, že skutečné osvobození nemůže nikdo ovlivnit a zdánlivé osvobození může být kdykoliv zpochybněno a proces může být obnoven. Nakonec mu sdělí, že soudní kanceláře jsou na každé půdě a všechno náleží soudu.

Kapitola osmá - Obchodník Block, výpověď advokátovi

K. se vydá za advokátem se záměrem dát mu výpověď. Ještě před tím se u něho setká s obchodníkem Blockem, který je taky souzen. Ten mu sdělí, že existují různí advokáti, on sám jich má pět a jeho proces se táhne již pět let. K. poté hovoří s advokátem a dá mu výpověď, čemuž se muž nepochopitelně brání. K. je pak svědkem rozhovoru mezi Blockem a advokátem, který obžalovaného dost ponižuje. K. je znechucen a rozhodně nelituje svého rozhodnutí se advokáta zbavit.

Kapitola devátá - Ve velechrámu

K. je v zaměstnání pověřen provést italského zákazníka po chrámu, muž se však neukáže. K. chce odejít, ale v tu chvíli ho osloví jménem duchovní a sdělí mu, že ho sem povolal, aby si s ním promluvil. Vypráví mu příběh, který je metaforou k zákonu, soudnímu systému a procesu. Před zákonem sedí dveřník, ke kterému přijde muž a prosí ho, aby ho pustil dovnitř. Dveřník odpoví, že teď ho nemůže vpustit. Brána k zákonu je však otevřena, ale dveřník ho upozorňuje, že sám je mocný, ale konfrontaci s třetím dveřníkem by nezvládl. Muž se rozhodne, že radši počká na svolení a čeká až do konce života. Před smrtí se dveřníka ptá, proč nikdo jiný nežádal o vstup k zákonu a muž mu vysvětluje, že tento vchod je určen pouze pro něho a že ho jde nyní zavřít. K. s duchovním příběh rozebírají. Nakonec se samozřejmě ukáže, že duchovní náleží k soudu, je to vězeňský kaplan.

Kapitola desátá - Konec

Rok po zatčení (v den jeho jedenatřicátých narozenin) si pro K-a kolem deváté hodiny večer přijdou dva pánové. Na ulici se do K-a zavěsí, nejdříve však jdou tam, kam je K. vede. Skončí v kamenném lomu. K. si uvědomuje, že nikdy nespatřil soudce, vysoký soud a stále netuší, za co byl odsouzen. Jeden z mužů vrazí K-ovi nůž do srdce a dvakrát ho tam obrátí.

Úryvek z knihy:

„Pánové posadili K-a na zem, opřeli ho o kámen a položili mu hlavu na svrchní plochu kamene. Přes všechnu námahu, kterou vynakládali, a přes všechnu ochotu, kterou jim K. projevoval, bylo jeho držení napořád velmi nucené a nevěrohodné. Jeden z pánů požádal proto druhého, aby mu na chvilku přenechal uložit K-a bez účasti jiných rukou, ale ani tím se to nezlepšilo. Nakonec ponechali K-a v poloze, jež ani nebyla nejlepší z poloh dosud získaných. Pak rozepjal jeden pán šosatý kabát a vyňal z pochvy, jež visela na pásu napjatém kolem vesty, dlouhý tenký řeznický nůž broušený po obou stranách, povznesl jej a zkoumal ostří na světle. Znova začaly ty odporné zdvořilosti, jeden podal nůž přes K-ovu hlavu druhému, ten jej zas vrátil přes K-ovu hlavu. K. věděl teď zcela najisto, že by bylo jeho povinností, aby uchopil nůž ve chvíli, kdy se nad tím vznáší z ruky do ruky, a aby jej do sebe vetkl. Ale neučinil tak, nýbrž otáčel krkem dosud volným a rozhlížel se. Dokonale se osvědčit nemohl, nedovedl odnít úřadům veškerou práci, odpovědnost za tuto poslední chybu měl ten, kdo mu odepřel zbytek síly k tomu potřebné. Utkvěl zrakem na posledním poschodí domu, který sousedil s lomem. Jako vyšlehne světlo, rozletěly se tam okenice jednoho okna, jakýsi člověk, slabý a tenký v té délce a výšce, vyklonil se trhnutím daleko ven a rozepjal paže ještě dál. Kdo to byl? Přítel? Nějaký dobrý člověk? Někdo, kdo cítil účast? Někdo, kdo chtěl pomoci? Byl to jednotlivec? Byli to všichni? Byla ještě nějaká pomoc? Byly námitky, na něž se zapomnělo? Zajisté byly takové námitky. Logika je sice neotřesná, ale člověku, který chce žít, neodolá. Kde je soudce, jejž nikdy nespatřil? Kde je vysoký soud, k němuž se nikdy nedostal? Zvedl ruce a roztáhl všechny prsty.
Ale na K-ův chřtán se položily ruce jednoho z pánů, zatím co druhý vrazil nůž do srdce a dvakrát jej tam obrátil. Hasnoucíma očima viděl ještě K., jak pánové, blízko před jeho obličejem, opírajíc se o sebe tvář vedle tváře, pozorují rozhodnutí. „Jako pes!“ řekl, bylo to, jako by ten stud ho měl přežít.“

Znaky díla:

● vydáno posmrtně
● román je nedokončen - 10 kapitol (osmá je fragmentem) + nedokončené kapitoly a škrtnuté pasáže
● odlidštění byrokratických institucí, jejich moc a vliv na člověka
● postavy se ocitají v bezvýchodných situacích (bez zjevného důvodu), jsou ponižovány
● pocit vyřazenosti a izolovanosti, záhadnost a neurčitost, zároveň reálnosti (vliv surrealismu a existencialismu), bizarní situace, absurdnost, paradoxní situace
● er-forma, vyprávěno z pohledu hlavní postavy, volná kompozice
● postavy jsou charakterizovány pouze mlhavě, nezúčastněně, střízlivě
● otřesné situace jsou líčeny nevzrušeně a chladně, věcný styl
● temná, snová atmosféra

Můj názor:

Velmi zajímavé. Děsivé, bizarní a chladně odtažité. Další naprosto právem významné dílo 20. století.