Vladimir Nabokov: Lolita

Doba děje: 50. léta 20. století

Místo děje: USA

Obsah díla:

Kniha je psána formou obhajoby, ve které čtyřicátník Humbert Humbert popisuje svoji úchylku a vypráví o svém vztahu k dvanáctileté Dolores Haze.

Humbert, pocházející z Francie, se po nevydařeném manželství vydá do USA, kde sežene ubytování u ženy jménem Charlotta Haze v městečku Ramsdale, New England. Muž se na první pohled zamiluje do její dcery Dolores, která patří mezi nymfičky - mladé okouzlující dívky, které Humberta sexuálně přitahují. Tuto svou vášeň si vysvětluje dávným dětským vztahem k dívce Annabel, která zemřela.

Lo je poslána na tábor a Charlotta vyzná Humbertovi lásku. Postaví ho před ultimátum - buď si ji má vzít, nebo okamžitě odjet. Humbert zvolí první možnost, aby mohl zůstat Lolitě nablízku. Charlotta ovšem nalezne manželův deník, zjistí, jak se věci mají a v afektu vběhne pod auto. Humbertovi se tak otevírá cesta k Lolitě, Charlottiným známým namluví, že je její biologický otec, a vydává se s dívkou na cestu po USA. V hotelu jí podá tablety na spaní, nechce ji však znásilnit, pouze se uspokojit. Prášky na dívku příliš nezafungují a k ránu Humberta svede. Dozvíme se, že na táboře měla opakovaný sexuální styk s jistým mladíkem, Humbert tedy není jejím prvním milencem.

Lolita nemá jiné útočiště, a tak s Humbertem putuje po zemi a uspokojuje jeho sexuální touhy. Ukazují se negativní stránky její povahy - je znuděná, drzá a spíše povrchní. Humbert se snaží být pro ni zároveň otcem, ačkoliv ji nekriticky miluje.

Dívce se Humbert (a celá vynucená situace) zajídá a najde si náhradu v podobě muže jménem Quilty. Ten je poté pronásleduje na cestách a při vhodné příležitosti Lolitu unese. Humbert po nich začne pátrat, ale k ničemu to nevede, Quilty mu zanechává pouze výsměšné nápovědy odkazující na umělecká díla.

Za několik let mu přijde od nyní sedmnáctileté Lolity dopis, ve kterém mu sděluje, že je vdaná a těhotná, a žádá ho o peníze. Humbert ji navštíví, dá jí peníze, a poté, co se přesvědčí, že o něho nemá zájem, se s ní navždy rozloučí. Poté vypátrá Quiltyho a zabije ho. Je zadržen a během čekání na proces píše knihu „Lolita or, The Confessions of a White Widowed Male“ („Lolita, aneb Zpověď ovdovělého bělocha“). Podle fiktivní předmluvy zemřel Humbert ve vazbě před začátkem procesu, Lolita o měsíc později při porodu.

Úryvek z knihy:

„Sobota. Již několik dní nechávám při psaní dveře nedovřené, ale teprve dnes past sklapla. Po nekonečně rozpačitém přešlapování, šoupání a šourání, celá nesvá, že vchází bez vyzvání, vešla Lo dovnitř a chvíli jen tak okouněla, než ji zaujaly přízračné kudrlinky, jimiž jsem počáral kus papíru. Ale kdepak, nebyly výsledkem romanopiscovy inspirační přestávky mezi dvěma odstavci, byly to hnusné hieroglyfy mé osudové vášně (které nemohla rozluštit). Když sklonila své plavé kadeře nad psací stůl, za nímž jsem seděl, objal ji Humbert Hrubý jednou rukou v mizerné nápodobě pokrevní přízně, a moje nevinná malá návštěvnice, stále, byť poněkud krátkozrace zaujatá kouskem papíru, který držela v ruce, zvolna klesla do polosedu na moje koleno. Její rozkošný profil, pootevřené rty, teplé vlasy, to všechno se nacházelo nějakých osm centimetrů od mého vyceněného špičáku, a já cítil, jak hrubou látkou rozpustilých šatů prostupuje horkost jejího těla. Náhle jsem věděl, že ji mohu zcela beztrestně políbit na krk nebo na kousek úst. Věděl jsem, že mi to dovolí a ještě přivře oči, přesně podle hollywoodského scénáře. Bylo to stejně prosté jako dvojitá vanilková s horkou čokoládovou polevou. Nedokážu objasnit svému inteligentnímu čtenáři (jehož obočí, mám obavy, se zatím vyšplhalo po pleši k temeni), nedokážu mu objasnit, kde se to vědomí věcí ve mně vzalo, snad moje gorilí ucho nevědomky zachytilo nějakou změnu v rytmu jejího dechu, protože v té chvíli se vůbec nedívala na moji čmáranici, ale zvědavě a soustředně čekala - ty má průhledná nymfičko! -, až bude ten slavný podnájemník dělat, po čem umíral touhou. Měl jsem za to, že modernímu dítěti, lačnému čtenáři filmových časopisů, odborníkovi na zpomalené detailní záběry, nebude snad připadat tak zvláštní, když hezký, statný dospělý kamarád - příliš pozdě! Dům se náhle začal otřásat mohutným Lousiným hlasem, jímž vyprávěla paní Hazeová, právě dorazivší domů, o nějakém chcíplém zvířátku, které s Leslie Tomsonem našli v přízemku, a malá Lolita nebyla z těch, kdo by si takovou báchorku nechali jít.“

Znaky díla:

● román z roku 1955
● publikováno nejprve v angličtině, poté v ruštině
● kontroverzní román o pedofilii
● lolita - dnes označení pro velmi mladou sexuálně přitažlivou dívku
● Dolores Haze je v knize nazývána různými přezdívkami - Dolly, Lolita, Lola, Lo, L

Můj názor:

Předně mě hodně zaujal autorův bohatý a barvitý (tak prý inovativní) styl. Tak trochu jsem očekávala dětskou pornografii, ale sexuální scény v pravém smyslu zde nejsou popisovány. Kniha je spíše o psychologii člověka postiženého pedofilní vášní. Hlavní postava není šílencem, který přepadává děti na ulici, je spíše zoufalcem, který se nedokázal vzdát své Lolity, kterou nekriticky miloval. Vzbuzuje spíše sympatie a soucit než odpor a odsouzení.