Johannes Mario Simmel: Všechno přiznám, všechno

Doba děje: 20. století

Místo děje: Německo (Mnichov), Rakousko

Postavy:

James Elroy Chandler, narozen 11. dubna 1911 v New Yorku, americký státní občan, protestant, manžel Margerety Chandlerové, rozené Davisové, povoláním scénárista v Hollywoodu

důležitá pomůcka - James Elroy Chandler (Roy, Jimmy) = Walter Frank
Jolanta = Valerie Franková

Obsah díla:

Kniha je zpovědí Jamese Elroye Chandlera, který v posledních týdnech života sepisuje svou životní historii, zvláště události uplynulých pěti měsíců.

Historie začíná v Romanově ulici 127 v Mnichově. Elroy se za deštivého nedělního rána probouzí vedle své milenky Jolanty a jako obvykle ho sužují bolesti hlavy. Tato rusovlasá žena ztropí žárlivou scénu za účelem, aby se Elroy rozešel se svou manželkou Margaretou, docílí však toho, že ji napadený vyzve k odchodu. Roy vyjde na ulici, kde ho stihne první záchvat nevolnosti a upadne do bezvědomí.

Procitne v nemocnici a během pokusu o rozhovor s doktorem s hrůzou zjistí, že v určitých chvílích není schopen vyslovit své myšlenky. Dozví se, že tento jev se nazývá literální parafázie a poukazuje na poškození mozku. V následujících dnech podstoupí nesčetná vyšetření, která se snaží odpovědět na zásadní otázku - zda se Royův mozek stal hostitelem zhoubného nádoru. V nemocnici Jimmy zjistí, že jeho scénář byl odmítnut a dostal výpověď.

Roy absolvuje operaci, která má útvar v jeho hlavě identifikovat, a je mu sděleno, že se jedná o neškodnou zbytnělinu. O její likvidaci se podle lékařů postará ozařování. S tímto závěrem se Jimmy nespokojí, jeho podezření utvrzují i podivné reakce zúčastněných osob. Pod rouškou nové paruky se zanedlouho vrátí na kliniku uplatnit své detektivní schopnosti. Namluví specialistovi z neurologického oddělení, že potřebuje co nejpřesnější informace o zhoubném nádoru pro jeho scénář k filmu. Tyto informace jsou mu poskytnuty. Nyní již ví téměř s hrůznou jistotou, že mu zbývá maximálně rok života a že se z něho postupně stane asociální amorální egoista postrádající jakékoliv zábrany. Jistotu mu dodá rozhovor s Margaretou, která jeho tušení potvrdí.

Události naberou rychlý spád. Roy si u jistého pana Mordsteina sežene falešné doklady na jméno Walter Frank a díky bankovnímu podvodu získá velké množství peněz. Touží uprchnout od Margarety, Jolanty i všeho, před čím se utéci nedá. Ve vlaku na něho však čeká Jolanta, tedy jeho manželka Valerie Franková. Zakotví se Vídni v klidném podnájmu. U peněžníka Lauterbacha, který zprostředkovává (nejen) Royovy falešné finanční transakce, se setká se zvláštní dívkou Vilmou. Toto devatenáctileté děvče ho večer navštíví, nic netuše o existenci paní Frankové. Po koňakovém povzbuzení přizná, že chtěla Waltera pozvat do divadla a požádat ho o peníze na amatérskou scénu, ve které spolu se svým přítelem Felixem působí.

Jimmy se rozhodne zapojit a povzbuzuje psychicky i finančně mladé nadšence v realizaci plánované premiéry. S Vilmou tráví hodně času a brzy se do sebe zamilují. V den vyznání čelí Roy konfrontaci s Jolantou, která spolu s Felixem není z nových téměř-milenců vůbec nadšená. Jolanta žádá okamžitý odjezd, prý i z jiných důvodů, které nemůže jmenovat. Toho večera se také ohlásí druhý záchvat.

Roy se několik dnů utápí v bolestech, které neberou konce, a Jolanta se vydá sehnat morfium. Dostaví se s ním pan Mordstein a ukáže se, že je Jolantiným mužem. Lépe řečeno, ona jeho ženou, protože se od něho nikdy nedokázala odtrhnout, Roy byl jejím posledním pokusem o osvobození. Mordstein zahájí vydírání, které má vzhledem k Royově stavu velmi zjednodušeno, a zmocní se důležitých stvrzenek. Až poté zapíchne Jimmymu do paže injekci s morfiem, která ho konečně osvobodí od bolestí.

Mordstein vypracoval plán, podle kterého se měli všichni tři dostat za hranice, aby se mohl zmocnit Royových falešných peněz, zanechat ho bez prostředků a zůstat s Jolantou v Německu. Následuje přímo detektivní pasáž, která ostře kontrastuje s předcházejícími i následujícími scénami s psychologickým a romantickým podtextem. Jimmy a Jolanta se domluví, že Mordsteina během cesty zavraždí a shodí ho do údolí u Bavorského mostu. Během cesty od místa k činu k mostu s mrtvolou na vedlejším sedadle probíhají v Royově hlavě zajímavé myšlenkové pochody.

„Půlhodina je dlouhá doba, když vedle tebe sedí nebožtík. Uvažuješ! Ale co mám dělat? Ano, co máš udělat? Co musíš udělat, abys byl konečně sám, konečně svobodný, když víš, jak jsi zbabělý, aby ses osvobodil jinak? Zabít Jolantu. Dobrý nápad. Rád by ses jí zbavil. Skoro tak rád, jako ses zbavil Mordsteina. Protože když se podíváš přesně, jsi jí právě tak poddaný, jako ona byla Mordsteinovi. To není zrovna příjemný pocit. A žádný zdravý základ pro obchod se smrtí. Co kdybys ji zabil? Co by se stalo?
Nic. Odebral bys jí falešné doklady, ty, které zní na jméno Frank, posadil bys ji vedle jejího dřívějšího manžela. A vůz by ji s sebou vzal přes Bavorský most do hlubin. Hluboko, nejhlouběji do hlubin. Až je pak oba najdou a ještě z nich něco zbude, co bude možno identifikovat, pak to bude: pan a paní Mordsteinovi, oběti dopravní nehody v důsledku nepozornosti při jízdě pod vlivem alkoholu. Účet nevychází tak, jak si to Jolanta představovala. Tímto způsobem nezůstane ani žádná stopa po stopě. A jsi volný. Volný na ten krátký čas, který ti ještě zbývá. Volný pro Vilmu, která na tebe čeká...
Uslyšíš hlas.
Procitneš.
Jolanta ti něco říkala.
Před tebou je Bavorský most.
Zastavuješ vůz.
Během půlhodiny napadnou člověka nejrůznější myšlenky.“

Jolanta tedy letí s útesu spolu s manželem. Druhý den se Roy nachází zpět ve vídeňském bytě. Sejde se s Vilmou a požádá ji o ruku. Chce s ní utéct do Itálie, když se teď rozešel s Valerií a nic jim tedy nebrání. Vilma však přizná, že od Valerie alias Jolanty obdržela dva dopisy. V prvním ji pouze upozorňuje na překážky vzniklého vztahu a nabádá ji, aby se vrátila k Felixovi. Druhý dopis měla Vilma otevřít, pokud se Walter vrátí a bude tvrdit, že se s manželkou rozešel. Vilma se v něm dozvěděla, že Jolanta vývoj situace předpokládala a nyní dívce oznamuje, že ji Roy zavraždil. Walter vše přizná. Vilma řekne Royovi, že ho miluje, ale má z něho strach. Odejde s Felixem.

Roy se odebere domů, opije se a chystá se předávkovat morfiem. Jeho úmysl překazí nečekaná návštěva - doktor Freund, který se s ním hodlá bavit o „jeho“ synovi Martinovi. Jedná se o Jolantino dítě, které je silně agresivní a asociální. Freund přijme Martina do svého speciálního ústavu. Sledujeme zde doktorovo úsilí o nápravu dětské psychiky, pedagogické vsuvky a ústavní epizody. Roy se ke svém překvapení začne cítit klidný a šťastný, doktor Freund, který se stane jeho patronem, ho přiměl zůstat na místě, přestat stále jen utíkat. Svěří se mu s celým svým příběhem. Freund je nejprve notně zaskočen, ale poté Roye ubytuje v ústavu a poradí mu, aby vše sepsal. Royův konec se neodvratně blíží.

Úryvek z knihy:

„Nemyslel jsem, že ještě někdy dosáhnu pokoje. Ale dosáhl jsem ho. Nemyslel jsem si, že ještě někdy budu šťastný. A jsem. Žil jsem v nenávisti, a ne v lásce. Ale nenávist je smrt. A láska je život. Teď už nechci nenávidět, teď už chci konečně mil...“

Můj názor:

Styl! Dialogy. Promyšlenost. Psychologie. Detektivní prvky. Výborné.