< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo (2)Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadloČtenářský deník

Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky

Obsah díla:

Sud vína amontilladského

Vypravěč je dopálen neustálého urážení od muže Fortunata. Ví, jak moc má rád víno. Lže, když mu řekne, že se mu podařilo levně získat sud amontilladského. Fortunatovi se nechce věřit, že ho získal v době masopustu. Vypravěč mu dále zdělí že si ho nechá ozkoušet nepřítelem Fortunata. Tak lstí donutí Fortunata kde zkoušce vína. To je však hluboko ve sklepení. Cestou Fortunato pije, ve sklepení se musice vůbec nelíbí, je mu z něj mdlo, ani přítomnost ledku a vlhka mu nesvědčí, ale hrdost ho vede dál. Nakonec ho vypravěč připoutá ke stěně a postupně zazdí. Fortunato si pořád najivně myslí, že je to žert. Avšak nikoliv.

Skokan

V době středověku a podobných dobách byli u dvoru velmi oblíbení šašci a lidé různým způsobem postižení. Tak si zasloužili místa bavičů. Jedním z nich bych i Skokan. Měl takovou přezdívku kvůli své podivné chůzi, jakýmsi podivným poskakováním, který mu způsobil posměch okolí. Stal se dvorník bavičem krále a jeho ministrů. Nikdo nevěděl, odkud se vzal, jisté však bylo, že ho doprovázela krásná Tripetta. Svým důvtipem si získali dobré postavení. Když se jednoho dne Tripetta zastala Skokana, dostalo se ji fyzického trestu. Skokan nesnášel pití a král ho do něho nutil.

Skokan se ale pomstil za oba. Měli naplánovat maškarní bál. Skokan pro krále dále dostal za úkol vymyslet oigiální masky. V den bálu byli král i ministři převlečeni za orangutany. Měli spoutáni řetězi vystrašit účastníky bálu. Byla to však lest. Skokan využil jejich spoutání a zavěsil je místo lustru. Po tom je upálil za živa. Tripetta i on pak záhadně zmizeli.

Zrádné srdce

Vypravěč tohoto příběhu je duševně nemocný člověk. V sousedním pokoji žije starec. Sám muž mu tolik nevadí, kdyby neměl to hrozné supí oko, co ho tolik pronásleduje... Noc co noc chodí starce sledovat. Až jednou se starec probudí a muž ho natolik vystraší, že slabý starec zemře. Vypravěč rozřeže jeho tělo, které ukryje pod prkna podlahy. Před policií dělá jako by nic. Celkem se mu to daří. Muže usadí na židle přímo na místo pohřbení. Povídají si, ale vypravěč začne slyšet tlukot starcova srdce až se z toho zblázní a řekne jim pravdu.

Morella

Morella je dívka, kterou si vypravěč vzal. Byla to velmi vzdělaná žena, která lpěla na jakýchsi německých spisech. Zprvu vypravěč sdílel její zálibu ve studiu. Rozumněli si, jenomže časem se mu začala více a více protivit. Začal toužit po její smrti. Tento skutečný den nadešl. Ještě však stihla porodit dceru. Dítě miloval, avšak čím byla starší, tím více byla Morelle podobná. Nakonec i ona zkončila jako její matka, jako druhá Morella.

Eleonora

Vypravěč se zamiluje do své sestřenice. Popisuje jak se mu rázem změnil pohled na svět. Slíbí Eleonoře věrnost, ale ta ve věku patnáci let umírá. Slibem také je, že zůstane v místech, kde spolu prožívali hezké časy. Ona za to nad ním bude bdít. Za nějaký čas se vypravěč stěhuje. Seznámí s jinou dívkou, se kterou se ožení. Jednou se mu Eleonora zjeví a řekne mu, že udělal dobře a že všechny sliby se ruší.

Berenice

Egeus se zamiluje do své sestřenice Berenice. Každý je ale jiný. Berenice je krásná, plná života, ale Egeus je duševně nemocný, uzavřený studuje. Berenice onemocní a je tím poznamenána duševně, ale hlavně fyzicky. Její krása je pryč. Jednoho večera jsou spolu v knihovně a Eugeuse zaujmou její zuby bez vady. Začne jimi být natolik posedlý, že ji v návalu psychické nemoci zabije. Nejdřív o tom ani neví, ale pak ho objeví od krve s jejími zuby.

Medailon

Zraněný pán se usídlí se svým sluhou v upuštěném zámku. Je zraněn. Požije opium a spatří podivný obraz, od kterého se nemůže odtrhnout. Nakonec si přečte přírůčku k němu. Je na něm dívka, která se zamilovala do malíře a ten ji maloval. Jenže více než jí si všiml obrazu. Ona zatím churavěla. Jednoho večera malíř hleděl místo na ni na obraz. Nevšiml si, že dívka mezitím zemřela.

Maska červené smrti

Princ Prospero chce uniknout moru. Tak se spolu asi s tisíci přáteli usídlí na zámku, který uzavřou okolnímu světu. Jedhono večera pořádá maškarní bál. Přijde i podivný host převlečený drze za smrt – mor. Princ ho chce vyhodit, ale mor ho zabije, jako ostatní obyvatele zámku.

Král mor

Dva námořníci pijáci nemají jak v krčmě zaplatit dluh, tak raději utíkají do zamořené oblasti morem. Narazí na staré pohřebářství a vejdou. Je zde podivná společnost šesti lidí, co spíše vypadají jako strašidla a mrtvoly. I víno pijí z lebek a vyzdobení místnosti je podobného rázu. Hrají si na krále a dvořany a myslí si, jaký z nich jde strach. Jelikož je námořníci urazí, jsou povini vypít další alkohol. Jeden z nich už ale nemůže a tak ho hodí do sudu s pitím. Druhý je ale všechny převeze a přepere.

Ohnivý kůň

Dvě rodiny spolu mají už dlouhé časy spory. Jsou to sousedé s neustálími spory. Metzengersteinové prý ale jednoho dne zvítězí nad Berlifitzingy. Jenže hrabě Berlifitzing je posledním členem rodiny. Je už starý oproti potomkovi Metzengersterinů Bedřichu.

Jednoho dne stáje Ber. zachvátí plameny. V té době Bedřich sedí nečině v pokoji a sleduje obraz mohutného nepřirozeného koně patřící Ber. Zdá se mu živý. Poddaní objeví koně, který má iniciály Ber., tam ale starý muž tvrdí, že kůň jeho není. Bedřich si tak koně nechá. Zanedbává veškeré své povinnosti a stará se jen o něj. Zvláštně mu učaroval. Poslední Ber. umírá v plamenech, ale zdá se, jako by poslední nebyl starý muž, ale kůň. Bedřich se jedné noci s ním vydává zvláštně uchvácen na projížďku. Mezitím shoří jeho sídlo. Jezdec už nemůže získat konrolu nad koněm a ten ho zavede do plamenů. Tak končí oba rody. Jen dým ve tvaru koně vystoupal nad spáleniště.

Zánik domu Usherů

Usher pozve svého starého přítele k sobě domů, protože je nemocen a potřebuje povzbudit. Je zřejmě nemocen i psychicky. Přítel mu dělá společnost a zdá se, že se Usherův stav zlepšuje. Jeho sestra je však nemocná. Nakonec zemře, ale brat má podivné přání – uloží ji zatím do kobky, než ji pohřbí.

Jedné bouřlivé noci nemůže ani jeden spát. Proto přítel Usherovi předčítá. Tu do místnosti vztoupí „mrtvá“ sestra. Usher šokem umře. Přítel utíká a vydí, jak se dům zbortil do rybníka.

Jáma a kyvadlo

Člověk odsouzený inkvizicí čeká na popravu. Je umístěn do cely beze světla. Zkoumá ji a jen těsně unikne smrti, když se vyhne jámě, která je uprostřed místnosti. Inkvizitoři ho mučí žízní, jídlem, dokonce nastraží do místnosti kyvadlo a jeho spoutají. Kyvadlo se nad ním pomalu kýve a dozorci jeho poslední chvíle natahují. Odsouzený ale vymyslí plán – jedinou volnou rukou pomaže jídlem provazy, protože si všimnul vylézajících krys z jámy. Ty je prehrižou a on je volný. Inkvizitoři si toho ale všimnou a začnou s jiným mučením. Stěny cely rozžhavý a z čtvercové mistnosti se postupně stává kosočtverečná a stále se zužuje. Už už zbývá jenom skočit do jámy, protože není více místa. Tu ale přijdou osvoboditelé. Inkvizice je přemožena Francouzi.

Celá povídka líčí čekání na smrt, smíření s ní, pocity. I přesto se ale čekající jen tak nevzdá a bojuje do poslední chvíle.

Černý kocour

Hlavní postava miluje od malička zvířata. Ožení se a dokonce i svou zálibu sdílí se svojí ženou. Mají zvířat několik. Po čase ale začně muž pít. Jeho chování se změní a to vycítí i zvířata, zvláště černý kocour. Vyhýbá se opilci a ten to vytuší a v opilosti mu za trest vypíchne oko. Po vystřízlivění činu lituje, ale další alkohol ho zbaví svědomí. Situace pokračuje dál a kocour se mu ještě více vyhýbá. Nakonec ho oběsí. Jeho dům druhý den vyhoří. Zbyde jenom jedna stěna za jeho postelí, na které je obraz kocoura.

Po čase se začne schánět po novém. Skutečně objeví kocoura podobného starému. Má jen býlou náprsenku. Kocour je skutečně přítulný. Ale až moc. Muže neustále pronásleduje. Ten ho začne nenávidět a najednou mu náprsenka připomíná tvar šibenice. Jednou chce kocoura zabít, ale manželka mu v tom chce zabránit a on v návalu vzteku zabije ji. Zazdí ji a i kocour zmizí. Vše vyšetřuje policie, ale nic nenajdou. Náhodou se muž prozradí, když je zavede znovu do sklepení a z jedné stěny se ozývají hrozné skřeky. Policie objeví mrtvou ženu a vřískajícího kocoura.

Úryvek z knihy:

Kyvadlo kmitalo v pravém úhlu k mému tělu. Viděl jsem, že půlměsíc má rozetnout mé tělo v místě srdce. Měl rozedřít tkaninu mé kutny, měl se vracet a opakovat své posuny - opět a opět. Přes strašlivě rozsáhlý rozmach (nějakých třicet nebo více stop) a přes sílu svého posunu, jež byla s to rozetnout i ty železné zdi kolem, by kyvadlo rvalo několik minut jen můj šat - nic víc. A při této myšlence jsem se zatavil. Tak houževnatě jsem se do ní pohroužil, jako bych tím setrváním mohl zastavit posun ocele. Přiměl jsem se přemýšlet o zvuku půlměsíce, až bude projíždět mým šatem. Přemýšlel jsem o vší té malichernosti, až mi zuby drkotaly.

A kyvadlo klesalo neustále níž a níž. Cítil jsem bláznivou radost, srovnávaje rychlost, s níž klesalo, s rychlostí, se kterou kmitalo. Doprava, doleva, nahoru, dolů - s hekotem odsouzené duše! Blížilo se k mému srdci plíživým krokem tygra! Střídavě jsem se smál a skučel podle toho, jak ta či ona představa nabývala vrchu.

Dolů - najisto a nemilosrdně dolů! Jen tři palce nad hrudí se nyní kývalo! Urputně jsem se namáhal, abych uvolnil svou levou paži. Byla volná jen od lokte k prstům. Mohl jsem s velkým úsilím napřáhnout ruku od misky vedle sebe k ústům - ale ne dál. Kdybych dokázal roztrhnout pouta nad loktem, snad bych kyvadlo zachytil snad i zastavil. Ale to bych se právě tak mohl pokusit zastavit lavinu!

Dolů - pořád a neustále, pořád a neodvratně dolů! Supěl jsem a zmítal jsem se při každém pohybu kyvadla. Svíjel sem se v křečích při každém rozmachu. Mé oči sledovaly zhoupnutí dolů a nahoru s dychtivou, nejnesmyslnější a zoufalou nadějí; zavíraly se křečovitě při dopadu, třebaže smrt by byla úlevou, ó, jak nevýslovnou úlevou! Přesto jsem se celý nervózně třásl, když jsem pomyslel, jak nepatrný pokles stroje mi vráží do hrudi tu ostrou, lesklou čepel. Byla to naděje, která pudila nervy ke chvění a tělo ke svíjení. Byla to naděje, která triumfuje na skřipci, která tiše hovoří k na smrt odsouzeným i v žalářích inkvizice

Znaky díla:

Kniha obsahuje 14 povídek většinou strašidelného až hororového rázu. Edgar Allan Poe byl prvním spisovatelem, který vkládal do svých děl prvky hororu.

Povídky jsou psány spisovným jazykem, ne však příliš knižním a složitým.

Používání cizích odborných termínů.


Přidal: tess.for 05.01.2009
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 1741
Zhlédnuto: 20930 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo (2)Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadloČtenářský deník