Alan Nelson: Narapoia

Obsah díla:

Pan McFarlane navštíví doktora Manlyho J. Departura, protože trpí neobvyklým problémem. Zdá se mu totiž, že někoho neustále sleduje, což nazve opakem stihománie. Vždy začne na ulici najednou utíkat, aby někoho dostihl, což je dost nepříjemné, protože nesnáší běhání. Zároveň ho trápí pocit, že se lidé spikli, aby mu prokazovali dobro. McFarlane nemá žádné předpoklady z minulosti ani přítomnosti k tomu, aby trpěl nějakou psychickou poruchou. Doktor si s ním domluví schůzku na příští čtvrtek a chvíli před desátou hodinou doufá, že pacient s neobvyklým problémem nedorazí.

McFarlane se však dostaví a s úsměvem oznamuje, že se jeho problém zhoršil. Včera ušel alespoň deset kilometrů, aby dostihl fiktivního pronásledovaného. Doktor ho vyzve, aby mu vyprávěl cokoliv ho napadne. Pacient ale zadání nepochopí a požádá Departura o příklad. Ten tedy začne vykládat napůl zapomenuté vzpomínky a problémy a na konci hodiny se cítí velmi špatně. McFarlane naopak prohlásí, že se mu ulevilo.

Na příští schůzku ale nepřijde dobře naladěn a nese s sebou lepenkovou krabici. Stěžuje si, že ho začaly trápit halucinace. Doktor se zaraduje, protože tyto problémy tvoří náplň jeho oboru. McFarlane však dodá, že se spíše jedná o opak halucinací. Zdálo se mu, že se u něho doma objevil ošklivý pták, kterého podrobně popíše. Departurovi se výrazně zlepší nálada, ale okamžitě poklesne, když McFarlane otevře krabici, ve které se nachází popisovaný pták.

Po pacientově odchodu doktor přemítá o tom, že možná pozoruje vznik nové psychózy, která tvoří opak k paranoie a mohla by se nazývat narapoia. Možná by někteří vědci trvali na tom, aby byla pojmenována po svém objeviteli - departuromania. Náhle ho však napadne myšlenka, že McFarlane pouze simuluje, a rozhodne se, že ho bude sledovat.

Na příštím sezení se cítí doktor velmi unaveně a jeho pacient mu sdělí, že se jeho nemoc zlepšuje, protože má poslední dobou naopak pocit, že někdo sleduje jeho. Departure hodlá v tajném pozorování pokračovat. Při další návštěvě narazí McFarlane jen na sekretářku, která mu prozradí, že se doktor nachází v psychiatrické léčebně. McFarlane se náhle cítí naprosto vyléčený. V psychiatrické léčebně dojdou k závěru, že Departure trpí opakem stihománie. Rozhodnou se, že mu umožní volný pohyb po městě a budou ho pečlivě sledovat...

Úryvek z knihy:

„Doktor Departure se usadil v křesle za stolem.
„Co kdybyste mi o tom řekl víc. Všechno. Všechno, na co si vzpomenete.“
McFarlane se zachmuřil.
„Jak to myslíte, doktore, všechno, na co si vzpomenu?“
„Prostě začnete povídat o všem možném. Cokoliv vás napadne.“
„Nevím, jestli vám rozumím. Mohl byste mi ukázat, co tím myslíte, pane doktore? Něco pro ilustraci.“
Doktor si tiše odkašlal.
„Je to velice jednoduché... tak třeba zrovna teď myslím na to, jak jsem jednou matce vykradl peněženku... a teď myslím na svoji ženu, přemýšlím, co jí koupit k výročí našeho sňatku...“
Doktor nadějně vzhlédl. „Je vám to jasné? Prostě cokoliv.“
„Prostě cokoliv? Pořád tomu nerozumím.“ Ale McFarlane se netvářil podrážděně. Z jeho obličeje vyzařovala dychtivost.
„Můžete mi dát ještě několik příkladů? Je to velice zajímavé.“
Doktor začal shromažďovat nesouvislé, polozapomenuté představy. McFarlane se usadil s podivně soustředěným výrazem. Na konci hodiny byl doktor Departure zcela vyčerpán. Hlas mu zdrsněl a límeček i kravata jej škrtily. „Má žena... úplně mě ovládá... vždycky jsem velmi trpěl tím, že lehce šilhám... bylo mi jedenáct let...“ Namáhavě se odmlčel, protřel si oči a podíval se na hodinky.
„Cítím se daleko líp,“ prohlásil McFarlane. „Co takhle příští týden v úterý v deset?“