< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Michal Viewegh: Výchova dívek v Čechách Kurt Vonnegut: Zítra, pozítří, popozítříČtenářský deník

François-Marie Arouet Voltaire: Candide neboli Optimismus

Doba děje: 18. století

Místo děje: různě po světě

Obsah díla:

Mladík Candide je vychováván na zámku barona ve Vestfálsku pod vedením filozofa Panglose, který hlásá, že všechno na světě je zařízeno tak, aby to bylo co nejlepší. Candidovi, který je tajně zamilován do baronovy dcery Kunhuty, plyne čas na zámku pomalu. Jednou ho ale baron přistihne, jak se s Kunhutou líbá a vyhodí ho ze zámku. Candide putuje světem a snaží se uplatňovat filozofii svého učitele Panglose, přestože všechno kolem něj naznačuje, že svět je zařízen právě naopak.

Následuje mnoho spletitých a neuvěřitelných příhod, při kterých se Candide setkává se svými starými známými (Panglosem, baronovým synem i Kunhutou) a procestuje při tom část světa - podívá se do Portugalska, Španělska, Latinské Ameriky, Paříže, Benátek i Sedmihradského knížectví. Nakonec ale zjišťuje, že všude vládne nespravedlnost, pokrytectví a pochybná morálka. Jedinou výjimkou je mýtické Eldorádo, kde zlo neexistuje a vysoce vzdělaní lidé tu žijí v harmonii, míru a hojnosti. Candide ale opouští i toto dokonalé místo, protože si touží vzít Kunhutu za ženu.

Staří přátelé Candide, Martin, Panglos, baronův syn, Kunhuta, která nakonec zošklivěla a stala se konfliktní manželkou, Kunhutina služebná, Paquetta a Bonifác se nakonec usadí na malém hospodářství na břehu Marmarského moře a dále filozofují o smyslu života. Potkají starého Turka a usoudí, že on si zvolil nejlepší možný způsob života - pracuje na svém hospodářství, je nezávislý a nestará se o dění v okolním světě. Cadidovi přátelé se inspirují a konečně nacházejí ten pravý smysl života.

Úryvek z knihy:

"Je dokázáno," říkával (Panglos), "že nic na světě nemůže být uspořádáno jinak než tak, jak to uspořádáno je. A jelikož všecko bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel ten nejlepší. Jen si všimněte: nosy byly zřejmě stvořeny tak, abychom na nich mohli nosit brýle. A hle, zde je důvod, proč máme brýle. Nohy jsou dole zahnuté proto, abychom na nich mohli nosit boty. Proto máme boty. Kamení bylo stvořeno proto, abychom je otesávali a stavěli z něj zámky. A jelikož největší baron v kraji musí nejlíp bydlet, má náš milostpán nejhezčí zámek. Vepři byli stvořeni k tomu, abychom je jedli. Jíme tedy vepřové celý rok. Z toho vyvozuji, že lidé, kteří razili názor: všecko je dobré, neřekli nic jiného než hloupost, poněvadž měli prohlašovat, že všecko na světě je nejlepší."

Přidal: Aleinad 27.12.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 374
Zhlédnuto: 5611 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Michal Viewegh: Výchova dívek v Čechách Kurt Vonnegut: Zítra, pozítří, popozítříČtenářský deník