Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest

Postavy:

Ruský realistický román.

Popisné pasáže, vnitřní monology, podrobné popisy - vnější i vnitřní; detektivní zápletka.

Obsah díla:

Hlavním hrdinou je student Raskolnikov. Raskolnikov žije v Petrohradě, kde z finančních důvodů nemůže vystudovat právnickou fakultu. Prožívá deprese, nechce se mu pracovat, vytváří si vlastní životní teorii, podle které se lidé dělí na dvě kategorie. Na nižší, což jsou obyčejní lidé, kteří musí pracovat a na vyšší, kteří nemají finanční problémy a neřídí se zákony společnosti. V duchu této teorie zabíjí lichvářku a její sestru. Raskolnikov se seznamuje s dcerou opilce - Soňou. Ta je nucena živit rodinu prostitucí. Raskolnikov se se svým zločinem svěřuje Soně a ta mu radí, aby se přiznal. Po dlouhých výčitkách vlastního svědomí (zde se projevuje filozofie knihy, názory Dostojevského - autor si klade otázku, zda má právo člověk zabít beztrestně jiného člověka, dochází k názoru, že ne!) Raskolnikov se přiznává k vraždě a dostává menší trest, než sám očekával - 8 let vyhnanství na Sibiři. Na Sibiř ho doprovází Soňa.

Úryvek z knihy:

„Ale vy jste se opravdu, opravdu zbláznil!“ vybuchl Raskolnikov ani ne tak pobouřeně jako spíš užasle. „Jak se opovažujete takhle mluvit!“

„To jsem věděl, že se na mne rozkřiknete. Ale za prvé, ačkoli nejsem nijak bohatý, mám těch deset tisíc rublů k dispozici, totiž naprosto a v žádném případě je nepotřebuji. Jestliže je nepřijme Avdoťja Romanovna, naložím s nimi ještě nerozumněji. To za prvé. A za druhé: mé svědomí je úplně klidné, tuto nabídku činím bez jakýchkoliv postranních úmyslů. Věřte mi to nebo nevěřte, však se o tom později přesvědčíte vy i Avdoťja Romanovna. Neběží tu o nic jiného, než že jsem skutečně způsobil vaší vážené sestřičce jisté starosti a nepříjemnosti, za které se upřímně kaji, a proto si srdečně přeji - nikoliv zaplatit za ty nepříjemnosti, ale docela prostě pro ni něco prospěšného vykonat, jednoduše proto, že opravdu nemám výhradní právo páchat jenom špatnosti. Kdyby byla v mé nabídce jen jediná milióntina vypočítavosti, nenabízel bych jí dnes jen deset tisíc, když jsem jí teprve před pěti týdny nabízel více. Mimoto se možná co nevidět ožením s jistou dívkou a to samo doufám vyvrací jakékoliv podezření z nějakých nástrah vůči Avdoťje Romanovně. Závěrem připomínám, že sňatkem s panem Lužinem bere Avdoťja Romanovna tytéž peníze, jenomže z jiné strany.... Jen se, Rodine Romanoviči, nedurděte a uvažte to klidně a chladnokrevně.“